Tady je jedna moje staří věc. Třeba se vrátí. Přeju dobrou chuť

Časem

Čas jak ledové prameny v řeku se spíná,
je to řeka dravá i líná.
Teče, nestojí, teče i v temná zákoutí.
Z černých vlasů, bílých ňader život odnáší.

Stojíc mimo čas na dalekém ostrově.
Nespím, stále zdá se mi o tobě.
Nespím, co den s nocí se střídá.

Ty celou noc v hadově objetí.
Proč nepřichází svítání?
Prosím, bože ať už svítá.
Mým nitrem strašný pocit zmítá.

V mém snu vždy had si tě obtočí.
Svým chladným zrakem zírá ti do očí.
Ve svém sevření pak dlouho tě líbá,
Ten pohled duši mi svírá.

Sám daleko, tak blízko.
Tak vysoko, tak nízko.
Pod zataženým nebem přespávám.
Vím je konec, už nic nežádám.

Jenom čekám pod hvězdnou oblohou,
až třeba někdy náhodou.
Země se zatřese pod tíhou nesmírnou
a já pak najdu další hvězdu zářivou,
z nebe svrženou.

Čas jak ledové prameny v řeky se spíná
z mého ostrova písek, zrnko po zrnku smývá.
Od západu přichází noc, zase se stmívá.
Vítr svým hlasem v korunách smutnou píseň zpívá.

Zase Já

Je to tak zase jednou píšu jeden z dalších článků na "můj web" a napadá mě, proč vlastně lidi čtou věci co napíšu?? U něktérých jedinců znám jejich názor na věc, ale vás ostatní, kdo snad máte zalíbení v mé tvorbě, aby jste napsali (buď do komentářu přímo sem nebo na moje ICQ či mail) co si o tomhle všem vlastně myslíte. To byla prosba na začátek a teď k věci.
Abych řekl pravdu poslední dobou má obrovské nutkání něco napsat, ale nevím co. Zkrátka chybí mi inspirace. Možná je to tím, že jsem se uvrhl do každodenního stereotypu. Říká se, že každý umělec potřebuje svojí můzu. Někdo chápe můzu, jako duchovní záležitost, někdo jí bere jako imaginární bytost, která mu pomáha tvořit a napovídá, kam by se měla tvorba ubírat. Někteří mají zase svojí můzu přímo vedle sebe. Je to člověk jim blízký, o kterého se mohou opřít, kamarád nebo i něco víc.
Já osobně beru může jako cokoliv inspirujícího.Může to být pouhá myšlenka, několiv slov, verš, nebo i někdo či něco zcela hmatatelné, nebo jenom pouhá vzpomínka. Jak jsem řekl můzu může mít různé podoby, ale samotná můza je jen částí uspěchu. To co opravdu tvří je naše duše, mysl, srdce. Ať už onu tvořivou sílu nazveme jak chceme je to cosi, co údajně nezaniká s naším tělem, něco věčného.
Jestli se vám zdá tento článek poněkud prázdný, je to asi tím, že moje můza zmizela někde v husté mlze a tmě v mojí hlavě.

P.S Na chyby jste si doufám zvykli takže se nemusím opakovat.

Co se to děje?

Estli to někdo víte tak mi to prosim řekněte, protože já to netuším. Je zvláštní jak muže člověku několik slov zcela změnit náladu.....................................