Žít a žít. Je to totéž?

Zdravím své čtenáře a přináším vám zase několik myšlenek, které třeba i vám pomohou pochopit tak zvrácené místo jako je tento svět. Poslední dobou se mi nestále vrací některé myšlenky, které jsem nastínil v článku Evoluce .

Hlavou se mi honily houfy otázek a pocitů, které byly jaksi beztvaré. Beztvaré v tom smyslu, že jsem o nich nedovedl hovořit a to, co nedovedeme vyjádřit, co se nedá uchopit slovně je jaksi zvláštně amorfní, a nelze o tom konstruktivně uvažovat. Jediným způsobem je najít pro takové otázky a pocity pojmenování. Najít význam těch věcí chcete-li. Potřeboval jsem zjistit, co se semnou děje a tak jsem začal pátrat, kde jinde, než v filozofii. Měl jsem štěstí, když jsem natrefil na ty správné kapitoly a odstavce.

Když jsem se spolu s panem profesorem Janem Sokolem zamýšlel na tím, co je to vlastně život a co to znamená být živý, nebo vlastně být, došel jsem společně s ním k závěru, že živé organismy jsou „pro sebe“. Sokol to ukazuje na příkladech. Říká, že jsou „pro sebe“ a to je vidět i v jazyce. S činnostmi živých tvorů je totiž spojeno mnoho zvratných zájmen. Živý tvor si hledá potravu, se rozmnožuje, se o sebe stará. To je, tedy dle Sokolova i mého názoru, podstatou živých věcí, že jsou „pro sebe“. Mají nějaké cíle, ať už si je uvědomují, jako lidé, nebo ne, jako zvířata.

To byla ale pouze polovina problému. Někdy jsem si opravdu připadal, jako neživý. Trošku jako kámen, který ve své existenci nežije a pouze trvá. Když už jsem tedy věděl, že chci „žít“ – být „pro sebe“. Musel jsem se také ohlednou na to, jak se změnili mé cíle. Musím říct, že zde jsem se dostal do konfliktu s tak ošidnou věcí jako je morálka. Žít „pro sebe“ nějak není můj styl. Protože z hlediska mojí morálky bych nerad šel za svými cíly tzv. přes mrtvoly. Jedna situace za všechny. Řekněme, že PP má nějakého vlivného přítele, nebo příbuzného. Zrovna hledá práci a ten dotyčný člověk mu řekne, že ho přijme. Také mu ale řekne, že vyhodí člověka, který je zrovna na onom pracovním místě. PP samozřejmě s klidem nabídku přijme a počká si až bude přijat. Já bych takové místo nepřijal. Naštěstí morálka není věc vymahatelná, na rozdíl od práva. Nepopírám ale, že bych někdy chtěl být průměrným Pepou.

Rozpor je tedy nyní zřejmý. Z mého pohledu, žít morálně, nebo žít. Přál bych si nezamýšlet se, nepsat články s filozofickým nádechem, nepřemýšlet, co bude s člověkem, kterého kvůli mně vyhodí. Přál bych si nevidět možné důsledky. Přál bych si najít kompromis.

PS : Nikdy jsem si nepřál, aby se tento blog zvrhl v nějaký osobní denník. Pokud si stejně jako já myslíte, že se tak už stalo a v tomto článku nevidíte nic než zápis do denníku, tak se vám hluboce omlouvám a žádám vás, aby jste semnou setrvali.