Váš člověk

Přece jen si myslím, že předchozí článek byl pouze takový výstřel a myslím, že moji čtenáři si zaslouží něco víc, a proto vám přináším malý přídavek.
Přemýšleli jste někdy o člověku, se kterým byste chtěli prožít zbytek života. Jak by měl vypadat, jaký by měl být? Jestli ne, tak si to vyzkoušejte. Myslím, že zjistíte velice zajímavou věc, nebo tedy aspoň já jsem jí zjistil. Ve svých myšlenkách neustále sklouzávám k lidem, které opravdu znám, jako bych si z jejich jednotlivých částí sestavoval opravdu dokonalého člověka (,ale nebojte nikdo, jako dokonalý člověk neexistuje. Dokonalý člověk je tak trochu oxymóron.) Možná si myslíte, že každý si tohle období prožije někdy na základní škole a neustále sni o tom jaké to bude až vyroste, ale mě tyhle představy provázejí stále, ale s tím rozdílem, že si představuji, co bude zítra a ne až vyrostu. Co člověku také zbývá při neustálých srážkách s realitou. Jedna z mých oblíbených skupin zpívá: pamatuj si včerejšek a mysli na zítřek, ale musíš žít dneškem. Což je poměrně výstižné a zároveň tato věta vyjadřuje jednu ze základních vlastností, které odlišují člověka od zvířat.
Možná ale nemá cenu vymýšlet si svého „dokonalého člověk“ možná je někde kolem vás a dívá se.

Poslouchej !

Dlouho, dlouho jsem se neozval. Nebylo asi ani proč, nestalo se totiž nic, co by stálo za řeč, nebo na to bych byl hrdý. Je to zvláštní pocit poznat neúspěch, zvlášť když si myslíte, že nepřipadá v úvahu. A tak si říkám, o kolik jsem starší a chytřejší, abych nedělal stejné chyby. Je to trochu, jako být svým vlastním rodičem. Jako by se jedna vaše polovina snažila vám poradit, aby jste se vyhnuli potížím, ale druhá polovina na ní nedá. A takhle je to se vším. Člověk asi vždycky podvědomě ví, co je správné a co by měl dělat, je jen na něm, jestli dokáže sám sebe poslouchat. Snad jsem se konečně slyšel správně.