Face-to-Face vs. ICQ

Psaný text, jako zaznamenaná forma jazyka je jeden z nejdůležitějších prostředků komunikace v dnešním moderním životě. Oproti mluvenému slovu má jednu nespornou výhodu a tou je relativní trvalost ( říká se, co je psáno, to je dáno). Opravdu, teprve civilizace, která vytvoří nějakou psanou formu jazyka, může tvořit vysoce organizované a strukturované celky na velkém území. Protože umí slovo přenášet aniž by byl přítomen ten, kdo ho původně vyslovil.

To bylo k výhodám psaného projevu, ale jistě, zamyslíme-li se, najdeme i mnoho nevýhod písma. Několik jich teď vyjmenuji a potom se budu zabývat tou, které mě momentálně trápí. Písmo (číst a psát) se musíme učit a není nám dáno již v útlém věku, jako řeč. Psaný text snadno podléhá úpravám (cenzura), kdežto vaši řeč asi těžko někdo změní (není-li tlumočena). A nakonec asi největší nevýhoda, kterou bych se rád zabýval v tomto článku. Písmo může být milně vyloženo, protože není podloženo dalšími prostředky komunikace, jakými jsou například gesta, výraz obličeje, nebo intonace, či zabarvení hlasu. V tomto směru má písmo velice omezené možnosti. Jedním slovem, písmo se k běžnému kontaktu mezi lidmi příliš nehodí, protože je neosobní. Jen si představte situaci, kdy vám přijde SMS od kamaráda/ky a v ní stojí: „Nenávidím tě.“ Okamžitě začnete, přemýšlet, co jste kde udělali, co jste řekli, nebo čím jste dotyčnému mohli ublížit. Po několika SMS se zjistí, že to byl pouze žert. Kdybychom změřili čas, který to všechno trvalo (přemýšlení a SMS) zjistili bychom, že to trvalo rozhodně déle, než kdybychom tuto zažili tzv. Face-to-Face. Když vám někdo na ulici řekne, že vás nenávidí, stačí mu pohlédnout do očí a hned víte na čem jste. Je to mnohem rychlejší a úspornější.

Zkuste si například otevřít chat, ICQ, nebo nějaký jiný komunikátor. Najděte si nějakého náhodného člověka a chvíli si s ním pište. Po několika stech řádcích se zastavte a zkuste se na každou větou a odpovědí zamyslet. Zjistíte, že kromě faktů ( Jméno, Nick, případně město, kde dotyčný bydlí) si nemůžete být ničím jistí. Zásadní jsou otázky: „Co vím?? (fakta)“ „Co si myslím? (podtexty)“ a „Co si domýšlím? (domnělé úmysly, či postoje)“ . A toto posuzují obě strany hovoru, není tedy divu, že s takový hovorech mohou vznikat falešné signály, nebo milné informace.

Psaná komunikace může být do jisté míry efektivní a nezkreslená mezi lidmi, kteří se dobře znají, ale mezi cizinci je to kromě faktických věcí ( například obchodní dopisy, nebo objednávkové emaily) dosti nepravděpodobné. Proto se snažím ( i když se to možná někdy nezdá) veškeré věci řešit osobně a to platí, jak o záležitostech obchodních, či pracovních, tak i osobních. Na ICQ si přátele (mohou lidé, které jste nikdy neviděli být vašimi přáteli?) neuděláte, v tomto ohledu bude navždy osobní kontakt nenahraditelný. Kamarády a přátele si dělám osobně, známé a lidi z práce častěji vídám napsané v řádcích.

PS: Omlouvám se za vyčerpávající článek, ale chtěl jsem jednu věc uvést na pravou míru. Nezbývá, než doufat, že se to povedlo.