Od evoluce k degeneraci
Zdravím. Měl jsem to štěstí a přežil jsem pochod Praha-Prčice. Celou cestu jsem měl možnost přemýšlet nad tím, jaký má dřina pro člověka význam s ještě o dalších věcech.
Když má člověk nějaký cíl, tak dokáže duchem to, co by tělo nikdy nesvedlo (neplatí pro zvedání břemen nad 100 kg). Sám jsem se o tm přesvědčil. Odhodlaný člověk je schopen podat neuvěřitelné výkony. Oproti tomu, když váš život plyne bez cíle, nesmíte se divit, že nic nejde, tak jak by se vám to líbilo. Plout bez cíle může být zábavné a žádoucí pro dobrodruhy a cestovatele, ale co pro člověka, který má rád jistotu a i tu trošku pohodlí? S těmi cíly to ale také není tak jednoduché, zvlášť když si kladete cíle z nějakého popudu. Například, když si řeknete, že zhubnete, protože už vám nejsou staré kalhoty, nebo že se budete víc učit protože máte špatné známky. Nevím jak vy ostatní, ale mě při plnění takových cílů často dochází dech. Například, když jsem psal změně svého přístupu k životu. Zásadně jsem změnil své cíle, protože jsem cítil, že takto to už nejde a když se na sebe podívám dnes, s odstupem pouhého týdne, tak cítím, jak se věci vrací opět k zaběhnutému normálu a mě dochází dech. Možná toho chci příliš moc, možná jenom neznám ty správné cesty jak svých cílů dosáhnout, nebo dělám něco neustále špatně. Zrovna teď by to chtělo aspoň malý náznak úspěchu, ale to nečekám. Zdá se, že starý Standa se vám za několik týdnů zcela vrátí a bude si dál žít svůj patetický život, který se pokusil aspoň krátce změnit.
Když má člověk nějaký cíl, tak dokáže duchem to, co by tělo nikdy nesvedlo (neplatí pro zvedání břemen nad 100 kg). Sám jsem se o tm přesvědčil. Odhodlaný člověk je schopen podat neuvěřitelné výkony. Oproti tomu, když váš život plyne bez cíle, nesmíte se divit, že nic nejde, tak jak by se vám to líbilo. Plout bez cíle může být zábavné a žádoucí pro dobrodruhy a cestovatele, ale co pro člověka, který má rád jistotu a i tu trošku pohodlí? S těmi cíly to ale také není tak jednoduché, zvlášť když si kladete cíle z nějakého popudu. Například, když si řeknete, že zhubnete, protože už vám nejsou staré kalhoty, nebo že se budete víc učit protože máte špatné známky. Nevím jak vy ostatní, ale mě při plnění takových cílů často dochází dech. Například, když jsem psal změně svého přístupu k životu. Zásadně jsem změnil své cíle, protože jsem cítil, že takto to už nejde a když se na sebe podívám dnes, s odstupem pouhého týdne, tak cítím, jak se věci vrací opět k zaběhnutému normálu a mě dochází dech. Možná toho chci příliš moc, možná jenom neznám ty správné cesty jak svých cílů dosáhnout, nebo dělám něco neustále špatně. Zrovna teď by to chtělo aspoň malý náznak úspěchu, ale to nečekám. Zdá se, že starý Standa se vám za několik týdnů zcela vrátí a bude si dál žít svůj patetický život, který se pokusil aspoň krátce změnit.
posted by BrokenAngel at 9:48 odp.
3 Comments:
Když mluvíš o opakovaném pokoušení se změnit svůj život, napadlo mě, jaké cíle jsem si kdysi kladla já. S odstupem času jsem pochopila, že některých cílů prostě nejsem schopna dosáhnout i kdybych se třeba přetrhla. Je mi to líto, ale na popud tohoto pocitu jsem se rozhodla některé své cíle vypustit. A nebo jen možná odsunout do nevědomí. Třeba se časem vrátí, co já vím. Ale jedno vím jasně. Za svým cílem se pokusím jít hlava nehlava. Je to možná sobecké, ale nedávno mi došlo, že se člověk nemůže pořád jen obětovat pro druhé a na sebe se nedívat. Už mě to přestalo bavit. Pak se mi to vrací akorát tím, že mě někteří kopnou do zad, když se zrovna nebudu dívat. Takže tak. Snad víš, jak to myslím :)
Jinak, opět moc pěkný článek k zamyšlení x)
Vím, jak to myslíš. Možná to vím ještě víc než si myslíš. S tím obětováním pro druhé máš pravdu, dávat a nebrat prostě nejde. Díky za komentář a uvidíme se zase u dalšího článku.
Změna života nemůže být náhlá, musí se dít postupně, i když to nemá ten tolik požadovaný úspěch. Když chce člověk zhubnout, tak to také nejde tak, že týden nebude jíst a ztratí 20 kilo (musí se uznat, že by to byl hodně velký efekt). Ale lidé, kteří se pokoušeli zhubnout, mi potvrdí, že to tak nejde a že je to celkově dlouhodobá věc. Člověk by si měl dávat cíle, kterých je v tu chvíli schopen dosáhnout a potom se pomalu pouštět do věcí, které jsou vzdálenější. Copak musíme mít radost jen z dosažení velkého cíle? Učme se radovat z maličkostí! Když se celý nerozdáme, pak nás ostatní kopnou do zad(ku), ale díky tomu se poznají lidé, kterým na nás záleží. Změny jsou v našich životech vyžadovány, protože v dospělosti nemůžeme zůstat bezstarostnými puberťáky...
Okomentovat
<< Home