Tady je jedna moje staří věc. Třeba se vrátí. Přeju dobrou chuť

Časem

Čas jak ledové prameny v řeku se spíná,
je to řeka dravá i líná.
Teče, nestojí, teče i v temná zákoutí.
Z černých vlasů, bílých ňader život odnáší.

Stojíc mimo čas na dalekém ostrově.
Nespím, stále zdá se mi o tobě.
Nespím, co den s nocí se střídá.

Ty celou noc v hadově objetí.
Proč nepřichází svítání?
Prosím, bože ať už svítá.
Mým nitrem strašný pocit zmítá.

V mém snu vždy had si tě obtočí.
Svým chladným zrakem zírá ti do očí.
Ve svém sevření pak dlouho tě líbá,
Ten pohled duši mi svírá.

Sám daleko, tak blízko.
Tak vysoko, tak nízko.
Pod zataženým nebem přespávám.
Vím je konec, už nic nežádám.

Jenom čekám pod hvězdnou oblohou,
až třeba někdy náhodou.
Země se zatřese pod tíhou nesmírnou
a já pak najdu další hvězdu zářivou,
z nebe svrženou.

Čas jak ledové prameny v řeky se spíná
z mého ostrova písek, zrnko po zrnku smývá.
Od západu přichází noc, zase se stmívá.
Vítr svým hlasem v korunách smutnou píseň zpívá.