Krása

Nedávno jsem vedl jeden velice dlouhý a příjemný rozhovor. Řeč plynula jako voda a přinášela s sebou různá témata, až jsem narazili na téma krásy. Co to vlastně ta krása je? Jaká má krása kritéria? Může být krása objektivní veličinou? Takovéto a ještě další otázky jsem si musel položit.

I zde nám může dost pomoci filozofické objasnění problému, nebo aspoň nástin. Pro naše potřeby použiji to, co o hesle krása praví wikipedie. Sice to jistě není zdroj bohatý a úplný, ale pro proniknutí do problematiky bez delšího studia nám jistě postačí. Tak tedy „krása je abstraktní pojem, s nímž se setkáváme v mnoha oblastech lidského bytí. Významem tohoto pojmu se zabývá především filosofická disciplína zvaná estetika (původně od řeckého aisthésis, smyslové vnímání).Krása je však pouze jednou z tzv. estetických kategorií (ošklivost, vznešenost aj.) a v rámci estetiky postupně ztrácí dominantní místo. Krása je buď považována za kvalitu přítomnou v nějakém jsoucnu (člověku, krajině, písni, myšlence, nauce), která v nás budí libost , nebo je krása věcí vnímatelova přístupu k věci; zde se ukazuje, jak je krása závislá na konvencích. Krásu jako jsoucí imanentně ve věci chápe tzv. esencialismus, krásu jako věc vnímatelova postoje konvencionalismus.“ Z toho, co jsme si teď přečetli tedy vyplývá, že krása může být věcí přístupu (konvencí), ale také věcí imanentně (vycházející z věci samotné) přítomnou. Otázkou ale zůstává do jaké míry při našem hodnocení reality vnímáme krásu imanentní, a do jaké míry se necháváme ovlivnit svým přístupem a konvencemi. Osobně si myslím, že při hodnocení se smrtelníci ( pokud se nejedná o znalce) řídí spíše svým vztahem k věci, konvencemi (danými sociálně kulturní vývojem dané společnosti), a také vlastními kritérii (vkus). To by znamenalo, že krásu nelze hodnotit objektivně a bude do jisté míry záležitostí vyloženě subjektivní. Vždyť kolikrát jste se dostali do pře s někým, kdo říkal, že věc, která se vám líbí je nevkusná, či ošklivá. Vaše cítění o této věci však bylo zcela odlišné. Někdo by mohl namítnout, že krása se ale dá hodnotit i objektivně, například, když odborníci hodnotí krásu vybroušeného diamantu, nebo když se na výstavě hodnotí psy. Ale já se domnívám, že ani v těchto jsoucnech není krása nijak obsažena, nijak i nich nevyzařuje. Řekl bych, že i zde je hodnocení podřízeno konvenci. Jenom přece někdo musel stanovit kritéria podle kterých se daný předmět, či živočich hodnotí.

Ona imanentní, bytostná krása bude asi už navěky záležitostí mýtických a bájných postav (Trójská Helena), a nebo přírodních scenérií, které nás budou oslovovat spíše svou atmosférou, než samotným smyslovým vnímáním. Krása je tedy z mého pohledu věcí subjektivní, silně závislou na vztahu k věci, nebo člověku. A proto si „svou krásu“ (krásu kterou vidím já ve věcech a lidech) nedám vzít. Některé věci a lidé budou navždy zářit krásou některým lidem, jiné jiným.