Další příběh PP

Ahoj, doufám, že jsem nikomu moc nechyběl. Jak jste si asi všimli, dnes mátě článek s nadpisem. Musel jsem ho napsat kvůli jednomu čtenáři, který prostě nadpisy miluje. Asi se vám z dnešního článku bude zdát, že řeším stále ta stejná témata, ale na svou obranu musím říct, že v životě se vlastně děje stále to samá, jenom se to různě střídá. Zase jsem se přesvědčil, že člověka nelze změnit přes noc. Jak jsem naznačil již v minulém článku, smyslem života asi není a nikdy nebude nikomu neublížit. Nabízí se ale otázka, zda-li je správné nebrat ohledy na ostatní, aby jste dostali, co potřebujete?Jestli je povoleno lhát, aby jsme něco získali, jestli můžeme vědomě přehlížet budoucnost, o které víme, že se stane. Pro lepší vysvětlení využijeme opět po dlouhé době služby našeho oblíbeného figuranta a hvězdy tohoto blogu Průměrného Pepy ( jako vždy PP).

Řekněme například, že PP touží obohatit svůj mrzký život trochou radosti , a tak se rozhodne, že by se mohl s někým seznámit. Mohl by si samozřejmě koupit chundelatého králička, který by mu dělal společnost, ale PP má jasnou představu, o tom, co potřebuje. Vydá je tedy, jako jiní osamělí teenageři do nějakého nočního podniku. Zatím asi obyčejný postup, který by zvolil každý. Dejme tomu, že PP v onom podniku narazí na jednu dívku ( pro genové inženýry XX), kterou už párkrát viděla na nějakých akcích. Ona slečna se mu poměrně dost líbí. Pustí se sní tedy do řeči, dají si nějaký ten drink, třeba si i zatancují, pak si třeba zase dají nějaký ten drink a během rozhovoru se o sobě navzájem něco dozvědí, domluví se, že se sejdou zase, a tak to jde dál, ale náhle přichází úskalí. PP při jednom rozhovoru zjistí, že ona XX vlastně už nějaký ten měsíc s někým chodí. To by však nebyl jediný problém. PP si totiž uvědomí, že XX má všechno, co PP chtěl, hledal a potřebuje.

Ano, a teď, jak asi tušíte, přichází ona otázka. Je správné nebrat ohledy na nějakého XY ( označme tak přítele XX), kterého vlastně PP ani nezná, nebo je lepší nechat je být a poohlídnout se jinde? Navíc víme-li, že PP zanedlouho odjede někam daleko a je pravděpodobné, že se velice dlouho s XX neuvidí a tudíž bude jejich případný vztah pouze upadat, jak už domu bývá v SMS a ICQ vztazích.

Škoda, že je PP takový dobrák a hlava skopová a nechá XX odejít s XY. Pro dnešek se tedy loučím z pokračování našeho hypotetického vyprávění o PP a jeho příhodách a doufám, že jsme vás s Pepou nějak zaujali nebo třeba nasadili broučka do hlavy.

PS: Těším se na vaše reakce.

Ahoj, pozdě, ale přece. Zase jednou bych se chtěl omluvit všem, které snad mrzí, že nepíšu tento blog tak často, jako tomu bývalo v minulosti.

Dnes to bude jenom takové krátká rychlovka, ostatně, jako tomu je i v posledních měsících. Jednou, když se mě jedna moje kamarádka zeptala, co považuji za smysl života, odpověděl jsem, že hlavní je žít, tak abych byl se sebou spokojený a hlavně, abych nikomu neublížil. Asi jsem chytřejší, nebo v poslední době cyničtější, ale začínám mít pocit, že takhle to nefunguje a nikdy fungovat nebude. Sice si myslím, že jsem žil, tak, jako jsem si myslel, že bych chtěl žít, podle svého smyslu života, ale víte co? To není ono ........ sice nevím o moc lidech, kterým bych ublížil ( to, že o nic nevím neznamená, že žádní nejsou......... klidně napište, jestli jsem vám někdy ublížil a nevím o tom) a myslím, že bych se sebou mohl být i spokojený, ale je to kravina a žvást. Nic, jako smysl života není. teda, když vyloučíme exoty, jako Matku Terezu, nebo Dalajlámu. Ti asi mají určitou vidinu toho, jak chtějí žít. Já ne. Nejsem schopen žít spontálně a kouzlo okamžiku pro mě taky není vším, tak sakra co mám dělat? Nakonec stejně přijede chlapeček na modré koloběžce, plivne mi do tváře a bude se mi smát. Konec