98, 99.........a 100 !!!

Zdravím všechny své pravidelné, i nepravidelné ( to není poznámka k symetrii vašich těl) čtenáře. Dnes bychom pravděpodobně měli oslavovat, protože já i vy jsme přežili celých sto článků na tomto blogu. Původně jsem měl s tímto článkem jiné plány a mělo to být velkolepé dílo, ale zjistil jsem, na velkolepá díla nejsem stavěný a tak bych chtěl tento stý článek věnovat vám, mým čtenářům a poděkovat vám za vaši přízeň a komentáře.

Variace na Vrchlického

Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, co zpívá u dveří a prosí.

(Jaroslav Vrchlický)

Za trochu lásky, jak Vrchlický, šel jsem světa kraj.
Za pár hezkých slov šel bych snad ještě dál.

Přes den tma
a světlo v noci.
Já šel jsem sám
a bez pomoci.

Za trochu lásky šel jsem světa kraj.
Za polibek šel bych snad ještě dál.

Já šel jsem sám.
S tvarem i beztvarý.
Pěkný i nehezký.
S cenou i bez ceny.

Za trochu lásky šel jsem světa kraj.
Za pár dotyků šel bych snad ještě dál.

Rozlitý na všechny strany.
Já byl jsem tam
a hned zas tady.

Za trochu lásky šel jsem světa kraj.
Za to teplo šel bych snad ještě dál.

Já sám ve své samotě.
Šel jsem jak šel bych po mostě.

Za trochu lásky šel jsem světa kraj.
Za to všechno půjdu klidně dál.


PS: Doufám, že se pan Vrchlický neobrací v hrobě.