Tak co??

Ano, ano to jsem zase já s dalším kraťoučkým článečkem ( ty zdrobněliny jsou strašné což?). Ptáte se snad o čem se bude dnes psát? Nebojte nebude to žádná z aktuálních událostí posledních upkynulých týdnů. Ani nebudu psát o tom, jak Sagvan Toffi ( či jak se to píše) považuje za svého jediného kamaráda panáka fernetu.
Dnes bych rád psal o našich chybách. Jak je známo někteří z mých čtenářů jsou lidé a já jsem myslím taky tak trochu člověk. Jak je známo, lidé chybují. Někdy jsou to chyby zanedbatelné (třeba jako ve většině standartních školních diktátů) a někdy jsou to chyby závažnější ( nemyslím tím chyby, které by vedli ke zničení planety). Taková jedna malá chyba může započít řetězec neuvěřitelných událostí, dobrých i špatných. To záleží na úhlu pohledu. Nejhoší chyby jsou takové, které nějakým způsobem posunuli náš život jinýám směrem, než jsme zrovna chtěli. Někdy si říkám, co by se stalo, kdybych udělal v určité situaci něco jiného. Kdybych se tak zachoval jinak. Taky vás někdy užírá myšlenka, jak by váš život vypadal, kdyby se v určité zlomové situaci stalo něco jinak?? Já určitě ano. Zvlášť, když má nálada náhle potemní si představuji, jak delám věci, které jsem neudělal. Někdy je to docela zničující. NEjhorší situace nastává, když se mi dokonce zdá, jak sem změnil jedno jediná své rozhodnutí (vetšina našich voleb je pouze o našem rozhodnutí) a všechno bylo fajn, jako v pobřežní hlídce, a pak se člověk najdenou probudí a zjistí, že leží v té samé posteli, ve které usínal a nic není tak, jak by mohlo a mělo být.
Doufám, že nejsem jediný, kdo takle přemýšlí. N2kdy je to zvláštní, když si člověk uvědomí, na co myslí. Někdy je to možná až děsivé a někdy je to víc než krásné. Tak dál dělejte chyby a omylům zdar.
P.S platí všechny předchozí pé-esy

Nahoru a dolu

Nejdříve bych chtěl pozdravit všechny čtenáře. Z nadpisu tohoto dnešního článku by se mohlo zdát, že se bude jednat o nějaký zábyvný článeček například z prostředí kolotočů, nebo jiné "nahoru-dolu zabavy". Dnes to, ale pravděpodobně bude článek spíše melancholický. Jak jste si (Vy co mě znáte) asi všimli, v posledních dnech, nebo možná mohu říct i týdnech, jsem měl velice dobrou náladu. Bylo to asi tím, že jsem se rozhodl se vzchopit a zase si dělat ze života srandu. Musím říct, že to bylo celkem fajn si zase užít pár chvil. Jak už ste asi pochopili můj svět není černobílý ( nebo možná spíš někdy černočerný). Jsou chvíle kdy je svět prostě bílý a chvíle, kdy je prostě jen černý. Nejčernější je asi, když člověka doženou příjemné vzpomínky na to, co zrovna postrádá. Záleží to samozřejmě a na povaze, ale mě vždy příjemné vzpomínky způsobí "bolest". Vlastně to ani není bolest. Je to spíš taková stuhlust páteře, prázdnota v hlavě a silně elektrizující pocit v nose. Francois Villon by asi napsal, že jeho srdce bylo probodnuto dýkou smutku, nebo že mu vzpomínky drásají srdce. Já ale žádnou bolest kolem srdce necítím. Je to spíš tělesní i duchovní slabost a nechuť. Stav, kdy náladou je resignace a budoucností snad jenom temná místnost. Možná to hraničí trochu i s maniodepresí ( doufám že ne). Je to prostě jenom neustálé nahoru a dolu. A když to chcete vidět ještě černěji tak je to dolu a ještě níž. Smíšci ( lidská baterky jak jim já říkám) si zase řeknou, že je třeba jít nahoru a ještě výš.
Tak to je asi konec. Ještě vám záverem popřeji jen vysoké zážitky a jetě vyšší náladu a tím se loučím. Nezoufejte další článek už snad bude mít jiné ladění.

P.S : Platí stále všechna P.S z předchozích článků .
Dobrou noc pokud jsem vám skazil večer. A dobrou chuť pokud jste můj blog šetli zrovna před jídlem.