Praha vysvobození, nebo zkáza

Zdravím, své čtenáře a děkuji za jejich podporu a komentáře. Jak asi někteří z vás vědí, byl jsem nedávno na zápisu na vysokou školu. Kvůli tomu jsem jel do Prahy. Upřímně řečeno, vždycky jsem měl k velkým městům odpor. Nikdy se mi nelíbila ta přílišná anonymita a obrovské množství neznámých lidí kolem mě. Mohli byste namítnout, že i tady v našem malém Táboře je mnoho lidí, které nemohu znát, ale to není tak úplně pravda, protože když někoho v takhle malém městě potkáte, tak vám dojde, že to je ten kluk, co občas stojí na zastávce s vámi, že tohle je ta slečna, která byla včera v restauraci. Chci říct, že když máme pocit, že se neznáme, stále máme kolem sebe známé, nebo povědomé tváře.
Vždy jsem vnímal Prahu, jako definici toho, co jsem popisoval v předchozím odstavci ( město, kde nikdo nikoho nezná) . Musím ale říct, že po onom výletě se můj pohled na naše hlavní město změnil. Když jsem seděl na hlavním nádraží ve Fantově kavárně, uvědomil jsem si, že jestli se dá někde najít opravdová příležitost, je to pouze v Praze. Praha je neuvěřitelně příjemné město, zvlášť chováte-li se k pražanům jako k lidem tady v Táboře. Když jsem si šel koupit něco malého k snědku stačilo pozdravit prodavačku a dát se s ní trochu do řeči a hned se jí na tváři objevil úsměv. Možná to zní hloupě, ale myslím, že to funguje.

PS: Nikdy jsem netušil, že se člověk může těšit na to, čeho se nejvíc obává.

Nedává to smysl

Ahoj, chtěl bych vás, všechny mé čtenáře, po poměrně dlouhé době pozdravit.
Teprve dnes jsem pochopil, jak nechci žít. Nechci čít, jako žiji právě teď. Ptáte se, jak teď žiju? Nenapadá mě, jak bych to vystihl jinak, než větou z jednoho českého filmu: " Vy ten život nežijete, vy ho jenom trávíte!"
Když jsem dnes poslouchal, jak lidé zažívali krásné okamžiky na dovolených, ale i doma, přišlo mi trochu líto, že jsem zase nikde nebyl. Sice mám spoustu peněz, ale co je mi to platné, když si je stejně neužiju. Tak poslouchám písničky od Karla Kryla, na svém novém notebooku s novou myší a spoustou dalších nových věcí, které jsem si koupil, ale stejně je mi do breku, protože mi ty nejlepší momenty života utekli a nikdy se nevrátí. Někdy bych nejraději všechny ty peníze roztrhal, abych měl klid a bych chvíli byl se svým kamarády, nebo jedinou dívkou, ke které opravdu něco cítím. Žijte a nehoňte se jenom za penězi, nestojí to za to, lepší je si něco užít a být švorc, než mít peněz jako šlupek a být sám se svými věcmi, které jste si koupili za spoustu peněz.