Koukám, že s koncem školního roku se všechno nějak zmenšuje. Zmenšuje se ten můj malý nedotknutelný kout světa, který jsem vždy měl pouze pro sebe. Zmenšuje se moje sebevědomí, návštěvnost tohoto webu, počet komentářů, čas který jsem trávil s přáteli, šance dostat se na vysokou. To všechno se zmenšuje a nechci vědět, co se stane, až se to vypaří úplně. Jak jste si myslím všimnout zmenšují se i články, a to v zavislosti na tom, jak se prohlubuje krize.

PS: Doufám, že se máte líp, než já. A jestli ne, tak vám to přeju ( tedy myslím, to, aby jste se měli líp než já).

Že málo píšu? ANO, píšu opravdu málo, přotože mám za sebou maturitu a mezi střední a vysokou, celé ty dlouhé 4 měsíce, se nic neděje, nebo, abych to uvedl na pravou míru, něděje se nic, o čem by se mělo psát, a tak vám aspoň osvětlím svojí náladu a jak jinak, něž trochou zdánlivě nesmyslného proudu myšlenek.

Je zima, chlad, tma
do hrobového ticha hučí ventilátor
s třesem v ruce počítám tikot budíku
pak o půlnoci se probudím
a lehkým tanečním krokem, jen tak z nudy,
obtančím pokoj

Tolik smutku jako v milionu slz
sevřu mezi zuby a zatlačím očním víčkem
zpět do hlavy
V tom těžkopádném sólu pro trombón
zadívám se do tmy a snad něco uvidím

Jsem uzavřený v závorkách
v tom textu psaném cizí rukou
Jak já chtěl bych se někoho dotknout