Minutka pro gurmány

Právě jsem dospěl k dokonalé ( tedy pokud vůbec lze něco považovat za dokonalé) definici vztahu.

Vztah je jako gotický oblouk. Obě jeho ramena na sebe musí působit stejnou silou a opírat se o sebe a přitom je na ně kladen nějaký tlak. Některé oblouky budou stát věčně.

PS: Děkuji za pozornost. Těším se na reakce.

Malé věci

Čest, lidi. Dnes bych vám chtěl vyzvracet několik myšlenek, ale jenom v rychlosti.

Dneska jsem si začal všímat svého okolí, ne v tom smyslu, že bych snad nedejbože konal nějaké dobré skutky, nebo třeba někomu pomohl, to ne, ale zaměřil jsem se během několika hodin ve městě na různé věci, kterých si lidí moc nevšímají. Tak například, jsem si všiml, jak většina lidí odchází z nemocnice se strašlivým výrazem v tváři, shrbenému nemocničnímu zřízenci se třesou ruce, paní doktorka vylézá z rentgenové kabinky s rozmazaným makeupem, kadeřnice vždy udělá nůžkami jedno tempo navíc, než ustřihne pramen vlasů. Při této činnosti vypadají její ruce téměř, jako robotická chapadélka, která se rytmicky stahují a roztahují. Obludný pankáč jde po ulici se svou dívkou a oba vypadají šťastně. Opilec na zastávce se opírá o koš a usmívá se na lidi.

Utíká to............ utíká ........ život mi utíká mezi prsty a když se člověk soustředí na drobné události kolem sebe, tak se svět točí ještě rychleji a zřízencovi ruce se klepou ještě víc, lidé mají ještě horší výrazy, kadeřnice stříhá ještě rychleji a opilec se ještě více směje.

Zlomte mě
zbijte mě jako psa
vyrvěte mi z křídel pera

já poletím dál.