Osudová láska na přání

Zdravím své čtenáře. Dnes se opět budeme zabývat tématem velice lidským. Dnešní článek je napsán na přání jedné čtenářky, která si přála, abych napsal článek na téma Teorie osudové lásky. Asi by se slušelo začít nějakou definicí lásky. Na toto téma jsem již před nějakým časem napsal jeden krátký článek. Ale osudová láska? Co to vlastně je? Lidé si osudovou lásku představují asi jako tu „pravou“ tu „dokonalou“ lásku. Lidé mluví o osudové lásce, když vidí dva staré lidi, jak jdou za ruku v parku, ale je tohle osudová láska? Není to náhodou jen oddanost a snaha udržet vztah? Myšlenka, že někde tam na nás čeká ten pravý/á je sice lákavá, ale zásadní zádrhel je v tom, že „čeká“. Mnohem snáze se najdou dva lidé, kteří se hledají.

Nesmíme také zapomínat, že romantická láska, jak jí známe dnes je vynálezem až dvacátého století. Do té doby bylo mnoho celoživotních partnerství uzavřeno spíše dohodou, nebo z rozumu. Ale to samozřejmě neznamená, že v nich nakonec nebyla i láska. Sám bych to mohl ukázat na páru, který dobře znám. V jejich případě se z povrchního několikaměsíčního vztahu vyvinulo partnerství, které jim drží už přes dvacet let. To, co je spojilo bylo dítě, a vzít se prostě museli. A ejhle už spolu zůstali. Myslíte si, že tohle byla osudová láska?

Já osobně si myslím, že něco jako osudová láska určitě je. Člověk ale nesmí čekat, ale hledat. Nikde přeci není napsáno, že dva lidé, kteří se třeba znali dříve se k sobě za deset let nemohou vrátit. Věřím, že dva lidé, kteří mají být spolu si k sobě cestu najdou, jde jen o to jak a kdy.