O strachu
Nedávno mi jedna kamarádka řekla: „To bych taky chtěla, ničeho se nebát.“ ( bylo to potom, co mi ze srandy nabídla komára, kterého chytla, abych ho snědl a já ho snědl). Někdy se může zdát, že se někdo v našem okolí ničeho nebojí. Když jsme byli malí určitě jsme si mysleli, že třeba tatínek se ničeho nebojí. Pravda je ale taková, že každý se něčeho bojí a ti, kteří vypadají, že se ničeho nebojí se jen bojí jiných věcí, než my. Když jsme byli malí, báli jsme se tmy a strašidel, tatínek ne a proto jsme si mysleli, že se nebojí ničeho, ale jeho strach byl úplně někde jinde, on se třeba bál, že přijde o práci, nebo o rodiny, že ho opustí žena, nebo něco podobného.
Nebojím se sníst komára, nebojím se tmy ani strašidel, nebojím se ohně, nebojím se skupinky hrozivě vyhlížejících individuí v temné uličce, bojím se jiných věcí, kterých se nebojíte vy ostatní.
Nebojím se sníst komára, nebojím se tmy ani strašidel, nebojím se ohně, nebojím se skupinky hrozivě vyhlížejících individuí v temné uličce, bojím se jiných věcí, kterých se nebojíte vy ostatní.
posted by BrokenAngel at 7:56 odp.
8 Comments:
Anebo se ti, kteří vypadají, že se ničeho nebojí, bojí ještě více než my ostatní.
Poslední dobou mám pocit, že jediné, co je teď součástí mne, je strach :(. Nelíbí se mi to, ale nevím, co bych měla udělat pro to, aby tomu tak nebylo....
Jinak moc pěkný postřeh :)) Sem já budu chodit pro rady do života x)
Někdy pomůže, když poznáme to, čeho se bojíme. Čím víc toho víme o věcech, kterých se bojíme, tím míň jsou děsivější. Ale nejde to samozřemě u všeho. Je to jako, když se bojíš psů, když nějého psa opravdu dobře poznáš, tak se nebudeš bát ani těch ostatních, nebo se jich budeš bát miň.
A BTW jsem rád, že mám dalšího čtenáře.
Tohle je hezký. :-) Dobře se to poslouchá. Někdy je ale těžký poznat, čeho se vlastně bojíme... někdy to radši ani nechceme vědět. Nutí to přemýšlet.
A já jsem ráda, že jsem na tvou stránku narazila :)
Nutí to přemýšlet a to, k čemu dojdeš je někdy úleva, ale někdy to bolí. A pak se toho člověk bojí ještě víc....
Ale dost melancholie. Už se těším na další příspěvek.
A já zrovna chtěla psát o tom, že se nebojím pavouků, ale bojím se spousty jiných věcí. Zase mě předběhli, já dopadám jak ten chudák Jára Cimrman.;) Jinak moc hezkej článek, jsem ráda, že avízovaná pauza v tvorbě nakonec nenastala.
A taky hezkej obrázek v profilu.
Každý se něčeho bojíme a řekl bych, že se bojíme toho, o čem stále přemýšlíme, na co myslíme, bojíme se o své ideály. Tak jak přemýšlíme, tak tak se bojíme. Ten kdo přemýšlí víc materiálně se bude bát více o majetek, ztrátu majetku a trochu fyzického strachu (pavouci a tak..), a zase třeba člověk více citlivý, více například náboženský, se bude bát o nemateriální věci a majetek jen tak povrchově.. A já se taky bojim.
Zajímavé, něco na tom asi bude, ale jsou věci kterých se bojí asi všichni, jako třeba smrt. Některé strachy máme všichni společné. Třeba jen v podvědomí.
Velice si vážím všech komentářů a těším se na další.
Asi spíš se bojíme těch, které máme společné.. A také to záleží na situaci. Jsou asi strach "dlouhodobé" a potom "příležitostní" :D
Okomentovat
<< Home