Rozum a cit

Ahoj, jestli vás překvapilo, že sem píšu i přes vyhlášenou publikační přestávku, věřte, že jsem překvapen stejně jako vy. Pravdou je, že v posledním týdnu (5 dní) byla sledovanost tohoto blogu rekordní ( ve čtvrtek dokonce celých 12 návštěv) a navíc jsem zjistil, že mám stále co říct a celá ta věc se směrováním energie k něčemu jinému se zdá téměř nemožná. Proto jsem se rozhodl pokračovat v psaní a rád bych se dnes dotkl tématu, které je pro mě zrovna aktuální.

Stejně jako evropská klasicistní literární tvorba, zmítá se teď má maličkost v konfliktu rozumu a citu, neboli racionality a živočišné části mého bytí. Určitě jste se už někdy s podobný konfliktem setkali. Já uvedu jeden příklad za všechny. Představte si situaci, kdy máte nějakou oblíbenou část oblečení a s ní máte spojeny zážitky z letních výletů, dovolených, nebo nějaké jiné příjemné zážitky. Máte prostě své oblíbené džíny, které se ale během těch let, co je nosíte dosti opotřebovaly. Když je potom vaše máma najde opět v koši na prádlo, nemilosrdně je vyhodí do popelnice. Vy jdete a z popelnice, když to jde, je vytáhnete, vyperete a nosíte dál. Zde, jak si já myslím, lze pozorovat podobný konflikt jako zažívám já. Vy sice víte, že staré otrhané džíny nemá smysl dále prát, zašívat v nich příliš odvážné díry a někdy je i nosit, ale vaše city k onomu kusu oblečení jsou tak silné, že vám nechtějí dovolit udělat onu racionální věc ( Já sám mám doma starou vestu, kterou mám od jedenácti let, je děravá, je mi malá, ale stále jí mám). Ten, kdo najde staré oblečení v koši na prádlo k němu nemá takovou citovou vazbu a proto jej klidně vyhodí. Stejné to může být i s prvním autem, harampádím, které vám někdo dal, nebo věcmi, které jste zdědili po rodičích ( někteří lidé například nedokáží prodat rodný dům atd.). Ty příklady, které jsem tady uvedl jsou však věci, které nejsou tolik závažné, myslím tím, že se nebudete v noci probouzet tím, že byste přece jen měli vyhodit svoje ošuntělé džíny kvůli tomu, že každý by je prostě vyhodil. Stejné je o i se starým autem. Také nebudete mít špatný pocit, že platíte povinné ručení za svůj vůz k běžnému použití a ještě za starou škodovku, která stojí v garáži a jede se s ni jednou za měsíc a navíc má nesrovnatelně vyšší spotřebu paliva a není tak šetrná k životnímu prostředí. Kdybyste k tomu druhému starému autu neměli vztah, hned byste ho sešrotovali, nebo prodali.

Někdy se ale může stát, že nastane situace, kdy svoje staré oblečení stejně dáte pryč, třeba ho dáte někomu, komu je zrovna zima. Vy víte, že ten člověk vaše oblečení potřebuje a víte, že podle morálky a rozumu je to správně, ale stejně vás bude mrzet, že nemá své staré džíny. Víte, že jste udělali správnou věc, ale stejně vás něco hryže, jako svědomí, když děláte něco špatného.

PS: Máte něco, čeho byste se nikdy nevzdali?