pondělí, března 23, 2009

Láska?

Co je to láska? Asi není nikdo koho by za celý jeho život nenapadla tato otázka. Sociologický slovník se o lásce vyjadřuje jako vztahu „mezi dvěma lidmi charakterizovaném silnou citovou vazbou, nezištností, stálostí, vytrvalostí, odpovědností a vzájemnou věrností. Stadium, které může navazovat na stav zamilovanosti a přitažlivosti. V přeneseném významu též vztah ke skupině lidí, idealizované osobnosti nebo ideji, který je tak silný, že jedinec klade sebe a své zájmy až na druhé místo. Ve třetím významu je láska totožná s romantickou zamilovaností.“ (Sociologický slovník, Jan Jandourek) Samozřejmě bychom určitě našli i mnoho dalších definic, ale zrovna tato se mi zdá poměrně pochopitelná a jasná. Nabízí se ale otázka, zde je tato definice úplná, jestli vůbec může být nějaká definice lásky úplná. Americký psycholog Robert J. Sternberg zase rozlišoval v lásce tři základní rozměry: intimitu, vášeň a vzájemnou oddanost. Na základě přítomnosti těchto rozměrů pak rozlišoval další stavy, jako nelásku, zalíbení, zamilovanost atd. Tyto definice ale řeší tuto problematiku poněkud široce ve smyslu všeobecné lásky ( lásky k bližním, lásky k národu atd.) ale co láska mezi dvěma lidmi ve smyslu dlouhodobého, nebo dokonce trvalého, vztahu dvou lidí. Na základě Sterbergova schématu by se taková láska dala vyjádřit jako vztah zahrnující všechny tři rozměry (intimitu, vášeň a vzájemnou oddanost) jednalo by se tedy o „lásku dokonalou“. Ale jsou opravdu tyto tři rozměry definicí lásky, tak já jí chceme chápat v našem případě. Zdá se až neuvěřitelné, že by pouze tyto tři věci měli stačit. Není snad potřeba aby se lidé ve vztahu poznali (zde se nabízí rys intimity, ale nejsem si jist, zda je intimita to pravé slovo pro vyjádření opravdového poznání partnera). A jak dobře se asi lidé mohou poznat? Mě by zajímalo, jestli je to pouze sebeklam, nebo je opravdu možné někoho jiného poznat tak blízce jako sama sebe?
O lásce bychom se tímto stylem mohli bavit ještě dlouho a stejně bychom nedošli k řešení. Podobně jako spravedlnost je i láska ve své podstatě něco nedefinovatelného a jakékoliv škatulkování či umělé dělení ji svým způsobem znehodnocuje. Žádná z těchto definic asi neodpoví člověku na otázku: „ Je to, co teď cítím láska, nebo něco jiného?“ Lásku, jako jí chápu já je asi třeba si zažít a může se stát, že si někdy ani neuvědomíme, že je to láska. Nejblíže se v definici lásky dostali básníci, kteří pocit kreslí zase pocitem a to je vždy nejpřesnější.

5 Comments:

Blogger Tatsume said...

Jak poznat jiné lidi, když neznám sama sebe?
A jak mám poznat sebe sama?

6:29 odp.  
Blogger BrokenAngel said...

Antická filozofie nás paradoxně učít, že vidět znamená být viděn. Převedeno na tuto situaci. Člověk poznává sám sebe skrze druhé.

9:12 odp.  
Blogger Hervy said...

To máte to samé, jako když jdete lovit koňské psíky. Vy je nevidíte, oni nevidí vás. Vy je najednou zahlédnete, ale oni vás už mohou také zahlédnout. A když se jim podíváte do očí, zjistíte, že to nejsou koňští psíci, ale něco jiného a oni zjistí, že vy nejste lovec,ale jen pozorovatel.. Blábol? Nevim.. Jen tu píšu první, co mě napadlo. Promiňte.

Každopádně Láska. Brokene, ty máš vždy takové články, nad kterými se musím opravdu velice zamyslet, a většinou stejně nedojdu k cíli (jestli mi rozumíš).

Krásná věta: "Je to, co teď cítím láska, nebo něco jiného?"

Možná je to paralela k jisté mojí situaci. Ale opravdu. Láska je individuální a je to jen pocit. Ale asi aby se naplnil, tak se ten pocit musí sdílet.

Bavili jsme se spolu o tom. O lásce, zamilovanosti, vztahu na celý život. Ale jak poznáš, že to je na celý život? Já vím, je to pocit. Co když třeba tato žena, kterou zrovna teď míjíš na ulici, co když zrovna s tou by sis rozuměl více, třeba se ti i víc líbí. Máme možnost volby a můžeme mít zkušenosti. Já vím, neexistuje žádný vzorec pro určení té a tamtoho. Jestli jsou vhodní nebo ne.. Ale jak již bylo napsáno. Je to individuální. A poeti k tomu mají asi nejblíže. Ne! Nejblíže k tomu mají ti, kteří se zamilovali.

Ještě jedna věc.. a já vim, budete mě označovat za prasáka. Co když lásku přirovnám k orgasmu? Popište mi někdo orgasmus. Ale ne věděcky, ale obecně, laicky. Je to už více "hmatatelné" ale přitom je to stejně vzdálené, jako láska. Musí se to prožít, nejde si o tom povídat...

10:10 odp.  
Anonymous Adéla Adriana Fischer said...

Jde propadnout kouzlu filozofického psaní? x) Jestli ne, vůbec netuším, co se to se mnou děje.
Sama sebe neznám. Řekla bych, že jen z malinké části, která se oproti té druhé zdá být nicotná.
Chtěla bych napsat, co se mi v tuhle chvíli honí hlavou, ale nestíhala bych to. Je toho strašně moc. Tenhle článek mě donutil zapřemýšlet nad tím, jestli mě láska vůbec někdy potkala :(... Možná doufám, že se nedoeru k závěru, ptž vím, že ten by bolel. Ale to je zase o něčem jiném.
Krásně napsané :)))

7:19 odp.  
Blogger BrokenAngel said...

Já jsem snad důkazem toho, že filozofické psaní, nebo trocha filozofie v psaní, může být docela fajn a propadnout se mu určitě dá, ale doporučiju se filozofie stranit, zvláště jste-li samotářský typ, který rád přemýšlí. Potom byste nedělali nic jeného než přemýšleli a celý život by vám utekl mezi prsty.

10:19 odp.  

Okomentovat

<< Home