Další
Ahoj. Jak se mi poslední dobou zdá, tak tento blog poslední dobou moc lidí nečte, nebo tady teda aspoň nenechávají žádné komentáře, nebo další stopy, které by svědčili o něčí přítomnosti. Mnohý méně zkušený autor by tím možná byl zdrcen, ale já vím, že takto nesnadné období lze překonat pouze postupem zcela opačným, a sice publikováním ještě většího množství článků. Dnes se tedy vrátíme do dob, kdy tento blog psal pouze o pokrouceném vnitřním světě jednoho českého teenagera, který ve snaze zachovat si zdravý rozum analyzuje podrobně každou společenskou situaci a zachycuje svoje pocity a dění kolem něj. Dnešní výtvor tedy bude takovým navrácením se k prapočátku.
I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. Ne, počkat to už bylo v ňáký jiný knížce ( omlouvám se všem ortodoxním vyznavačům křesťanské víry, které jsem snad urazil). No každopádně tohle jsem sem vůbec nechtěl tahat. Když jsem řekl, že se vrátíme k prapočátku myslel jsem tím prapočátek tohoto webu, tedy tématický prapočátek. Následující článek tedy bude opět zachycením pokrouceného světa......... atd. vždyť to znáte. Odvážně se tedy pusťme tam, kam se ještě nikdo nevydal ( to je zase ze Star treku ).
Zkoušeli jste se někdy změnit? Nebo zkoušeli jste někdy změnit váš život ( myslím tím ty aspekty vaše života, které můžete změnit, např. jako že budete chodit cvičit, že budete dělat domácí úkoly ( doma) atd.) ? Já jsem měl takové nutkání zrovna před několika dny. Asi jsem si myslel, že bych konečně měl začít žít, jako někdo jiný, jako někdo „normální“. Jelikož byl náš oblíbený figurant PP ( pro nováčky na tomto webu připomínám, že PP znamená Průměrný Pepa) již docela dlouho zastrčen v šatníku ( nebo kam jsem ho dal), musíme opět využít jeho služeb v jedné takové malé modelové situaci.
Řekněme tedy, že PP je někde ve společnosti, ale ještě předtím, než šel na tuto akci přemýšlel, o tom, že s jeho životem není něco v pořádku. Rozhodl se tedy, že tento večer se vše musí změnit. Samozřejmě má něco málo upito, ale to se dá velice snadno pochopit ( dokázal by snad někdo z vás přiznat za střízliva, že váš život není v pořádku a navíc říct, že ho chcete změnit? ). Napadne ho tedy, že by si měl někoho najít, trochu se seznámit a zbytek znáte z romantických filmů, amerických komedií, nebo vlastních divokých fantasií. S trochou odhodlání, taktéž s trochou alkoholu v krvi se náhle ocitne uprostřed lovu, ale tentokrát už ne, jako pozorovatel z Nationa Geografic ( bůh mi odpusť, jestli jsem to napsal špatně) ( o tom pozorování už jsem se zmínil v jednom z těch divných příspěvků), ale jako samotný lovec. Během volu se však cosi zvrtne. Zdá se , že kořist už byla ulovena jiným lovcem. PP tedy řekne svým kamarádům : „ Nevadí, woe, eště mám, woe, stejně, woe, něco ve, woe, zásobě, ale, woe, ne na dnešek“. Tak se tedy po skončení akce vrací PP domu trochu zklamaný ( myslite si, že ta přímá řeč, kterou PP přednesl svým kamarádům nezněla zklamaně?? – máte pravdu, ale to byla jen takovou šaráda, PP přece nechce ukázat těm samým „kamarádům“, kteří se sním vsadili tenkrát v článku o XX, své pravé pocity.), ale i s trochou naděje na lepší zítřky. Sám přeci řekl, že má něco v zásobě. Druhý den ráno se vzbudí a vzpomene si na včerejší večer ( Ne, nebojte, žádné okno, to by bylo moc jednoduché. Zapomenout je vždy jednodušší.). A co myslíte, že si řekne??
a) Je, hele asi bych s tím měl něco dělat! Jde a hodlá se s někým seznámit a tím změnit svůj život.
b)Je, to byla ale blbost, ale kdyby to vyšlo, tak by to nebylo špatný ( zde si prosím všimněte oblíbeného slovíčka „kdyby“, které PP s oblibou používá.). A vrátí se k zažitému stereotypu.
c) No, tak včerejšek se zase hezky posral. Zdá se, že to asi nemá velkou cenu. Myšlenku na změnu zavrhne, ale malá vzpomínka na to, jak chtěl změnit svůj život v něm zůstane.
Tak, co jste odpověděli? Musím říci, že správně je c) . Přesně takový je totiž náš PP. Hned všechno vzdá, ale vždy taky zůstává ta jedovatá otázka : „ Co kdyby?“ .
Samozřejmě, že každý v takové modelové situaci může reagovat jinak, ale PP není každý. Myslím, že nikdo se nedokáže změnit během jednoho dne. To by vyžadovalo neuvěřitelně silnou vůli. Změna je podle mého výsledkem dlouhodobého procesu, nicméně, i když se náš PP nedokázal prokousat přes počáteční potíže, už fakt, že se pokusil ho vrhl na cestu k nevyhnutelné změně. Jak se říká : „ Ani Řím nepostavili za den.“ Doufám, že dnešní článek vás přesvědčil, o tom, že násilné změny charakteru se stejně neprosadí a člověk se stejně vrátí do svého přirozeného stavu, bez ohledu na to, jak je tento stav nepřirozený.
PS: Doufám, že jste si z dnešního článku něco odnesli a těším se na vaše komentáře a případnou oponenturu ( Veškerý odpor je marný ....... to je taky ze Star treku) Dobrou noc.
22 Comments:
Já zde nechávám komenty. A ráááád :)
Po přečtení článku jsem si nějak představil jeden večer. Je to celkem symbolické, že jsi článek napsal v pátek - je to přesně týden. Též mě překvapilo, že PP do toho vůbec šel, protože kdyby se neodhodlal, tak by si říkal věčnou otázku co kdyby pořád. Takhle už ví, co se stane, když.. :) A neboj, takových večerů ještě bude. Myslím, že právě tohle byl začátek, ikdyž ne všem zúčastněným se líbilo, to mi bilo líto. Ale i tak si myslím, že tento večer byl pro Pepu zásadní. A to je dobře, protože kdyby nebyl, tak by to byl obyčejný večer, kde se Pepča napije a pak jde domu.. a nic. A le tenkráte tam to nic nebylo. Myslím já..
Ta lovu zdar a zvukovce, která mi teď nějak nejde, zvlášť.
Na začátek hrstka myšlenek (ne mých, tak dobrá nejsem):
Co záleží na strachu z odmítnutí, na odkládání nějakého činu na jindy, když nejdůležitější ze všeho je žít naplno a s radostí? Teď jsem zavřený v rakvi a je příliš pozdě vrátit se zpátky a prokazovat odvahu, kterou jsem neměl.
Když si něco přeješ, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.
___________________________________
"... člověk se stejně vrátí do svého přirozeného stavu....."
Nesouhlasím :). Myslím, že pokud se člověk chce změnit (opravdu CHCE a ne jen o tom povídá), lze to. Netvrdím že je to snadný a ne že je to za den. Je to otázka týdnů, měsíců, mnohdy i let a chce to zatraceně pevnou vůli a odhodlání. Přeju všem odhodlání na cestě za svými sny a nikdy neopouštějící naději. A omlouvám se za délku komentáře...
"... člověk se stejně vrátí do svého přirozeného stavu....."
Já samozřejmě píšu jen ze svých zkušeností a já jsem se zatím vždy vrátil do svého přirozeně nepřirozeného stavu. Jinak délka komentářů není nijak limitujícím faktorem. Já osobně si myslím, že čím delší ( v rozumné míře), tím lepší. Díky. Konečně se to tu začíná rozjíždět :)
Přirozeně nepřirozený stav si neumím představit :o), myslím, že když je každý sám sebou tak je jenom přirozený :). Já zase mluvila o sobě, řekněme, že mám jednu vlastnost, která není sice tak hrozná, ale není ani hezká. Uvědomila jsem si to a musím říct, že je to o dost lepší než před 3 lety :). Takže vím, že to jde...
Arya (zapomněla jsem heslo :))
Nesouhlasím s názorem, že všechno jde změnit. Jsou věci, které změnit nejde, ať se člověk snaží jak chce. A krom toho, dle mého názoru, by se člověk neměl násilně měnit. Určitě není na škodu udělat občas něco, co normálně neděláme, ale...
Člověk má určité vlastnosti,které k němu patří a ty vytváří jeho osobitý charakter a pokud se nějakým způsobem změní je to ještě pořád ten samý člověk? Je tedy správné některé věci nuceně měnit? (Mluvím obecně, v dané situaci udělal PP to nejlepší co mohl, koneckonců zkusit se to musí...)
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Aaaaa - prostor pro diskuzi, to mám ráda :).
Něco si ujasněme - vůbec jsem nemluvila o násilné změně, spíš o změně, kterou člověk sám chce. Přes noc se z introverta těžko změníme na přesný opak, ale pokud o to opravdu stojíme, tak určitý posun je jistě možný. Pár případů takových lidí znám, takže vím, že to jde :).
A pokud se mně osobně nějaká vlastnost na mně nelíbí, uvědomím si ji a začnu na sobě pracovat, tak je to snad jen změna k lepšímu, ne? Jak pro mě, tak pro okolí. Neměním svoje názory, postoje nebo myšlenky, měním sebe a vlastnosti, se kterými nejsem spokojená (někdy i okolí, které to bez okolků naznačí). A popravě, každý člověk se mění, jak rosteme a stárneme, měníme svůj pohled na svět, na sebe a na ostatní aspekty. A je jen na nás, jestli jsme se sebou spokojení nebo ne. Já ne a vím, že dokonalosti nikdy nedosáhnu, to asi nikdo, ale můžu se přiblížit svým cílům a ideálům a tomu, aby si mě okolí vážilo. A tomu musím přizpůsobit i své vlastnosti, jednání a postoje.
Jasně, ale jde o to ujasnit si, jesti tu změnu opravdu chci JÁ, nebo jí spíš vyžaduje moje okolí. A už to že jsi použila "aby si mě okolí vážilo" naznačuje, že ta změna je spíš něco, co "chceš" udělat, abys nějak zapůsobila na své známé , prátele, rodinu a že to v podstatě neděláš jen pro sebe. A to už já osobně považuji za násilnou změnu. Minimálně ne přirozenou, jak říkáš, každý se mění, ale musí to být přirozený vývoj určité situace nebo věku, ale ne proto, abych se někomu víc zamlouvala. To podle mého nikdy nemůže vést k ničemu dobrému, nebo i když ano, tak si nemyslím, že je to správné... Zdeňa
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Nic nedělám pro okolí, dělám to pro sebe, pro to, že nejsem se sebou spokojená a evidentně ani lidi, na kterých mi záleží. A pokud, chci s nimi být, musím (protože chci) se sebou něco udělat. Kdybych to tak nechala, tak jsem doteď rozmazlenej malej fracek bez vlastního názoru a bez kamarádů. Nezáleží mi na úsudku lidí, kteří mě neznají, ale na těch, které mám ráda a kterých si vážím :).
Teda, vy jste se teda rozjeli :) . Nikdy jsem si nemyslel, že by jeden článek mohl mít celých 9 komentářů. Jen pište dál. Jsem zvědav k jakému dojdete závěru.Už připravuji další článek a hned jak budu mít čas hodit ho na papír, tak si ho budete moci přečíst. Zatím dobrou noc.
Jistě, že záleží. Jen říkám, že by ses kvůli nim neměla měnit. Jsi taková jaká jsi, já jsem taková jaká jsem...každý člověk je nějáký. A neříkám, že člověk by měl nechat všechno být...
Jen by to neměl dělat kvůli nikomu jinému, ani kvůli lidem, na kterých mu záleží.Ale pokud tě má někdo opravdu rád, má tě rád takovou jakou jsi. I s tvými špatnými vlastnostmi, ale i s těmi dobrými. Znám jeden citát ve kterém se říká, že "přítel je ten, který o tobě všechno ví, ale přeto tě má rád" takže bych možná přehodnotila názor na to, že se chci změnit kvůli někomu jinému....
Dobrou :D
Ne, opravdu mi na cizích názorech nezáleží. Každý člověk je originál, co člověk, to názor. Já jen říkám, že pokud se chci změnit JÁ, že to jde. Ale musí to jít ze mě, z mého rozhodnutí, z mé pohnutky. Nikdo nezmění Tvůj názor, musíš ho změnit jen ty sama. Vůbec nemluvím o tom, jak by mě kdo měl a nebo neměl brát. Ale ruku na srdce, pokud u někoho převažují negativní vlastnosti a nic s tím nedělá, tak kolik může mít přátel? Ale v tomhle článku nebyla řeč o přátelství. Ze článku mi vyplynulo, že ať děláš co děláš, tak se stejně časem vrátíš do starých kolejí. A já si to prostě nemyslím (proč jsem vysvětlila snad jasně). Tvoje argumenty mě prostě nepřesvědčily o opaku.
Brokenangel: Dobrou noc i Tobě, na nový článek se těším a doufám, že Tě naše diskuze alespoň pobavila ;))
Tak pozor. Já neřekla, že se vrátíš do starých kolejí. Řekla jsem jen, že některé věci jsou pro některé lidi, tak samozřejmé a jsou nedílnou součástí člověka, že ať bude chtít sebe víc, nezmění je. Myslím, že budeš souhlasit (alespoň doufám :D ), že dědičnost se ovlivnit nedá. A ať se ti to líbí nebo ne tak i určité charakterové rysy se dědí a když máš něco vrozeného, jak to můžeš změnit? Nemůžeš. Můžeš to maximálně nějak potlačit, ale to je pak neustálá přetvářka nebo spíš něco co se vůlí snažíš ovlivnit. Ale člověk se přece nemůže stále ovládat ... Takže v podstatě se i dá říct, že se vrátí do starých kolejí, i když ne tak docela.
Samozřejmě souhlasím, že když něco opravdu chceš, tak můžeš svým způsobem změnit i svůj charakter, ale jen do určité míry, určité vlastnosti či návyky ale neplatí to vždycky a u všeho...řekla bych že spíš než že by ses ty změnila změníš jen své chování, ne charakter...
A moje chování nejsem já? Chování o ničem nevypovídá? Nemyslím si. A nehážu všechno na genetiku, svůj podíl bezesporu má, ale neovlivňuje všechno. Juj, jsem špatná na češtinu, to proto, že taťka taky - ono je to snadnější a pohodlnější říct, než s tím něco dělat. Ale to byl jen příklad mimo a netýkal se vlastností. A pokud jsem schopná se změnit, tak to rozhodně není přetvářka. Je to prostě moje nový JÁ (něco trvalého). A jelikož mám pocit, že tahle debata pozvolna ztrácí na významu a vyloženě tu slovíčkaříme, tak končím.
Ok takže v podstatě souhlasim, že něco se změnit dá, jen prostě nesouhlasím, že to jde vždycky. A končit je dobrej nápad :-) už je na čase, začínám se opakovat :D takže si každá necháme svůj názor. Jo a neřekla jsem, že je to JEN dědičnost... :D tak dobrou noc měj se hezky...
Jo ještě něco, chování je podle mého něco trochu jiného a to v tom, že se do toho dá počítat i vychování a podobné nesmysly, které máš jen vžité díky rodičům, ale není to obitá věc co tě chrakterizuje...
Rodiče mají bezesporu lví podíl, to souhlasím, nicméně tě můžou tak formovat do puberty. Pak ty sama musíš přijít na to, co je dobře a co ne, jak se chovat v určitých situacích a jakou chceš jít cestou dál. A tady už tě nikdo za ručičku nepovede. Za své činy odpovídáme jen my sami.
Naprosto souhlasím. To už je na tobě, co z tebe bude. Ale záleží i na situacích, do kterých se pak dostaneš. Osoby formují i určité okolnosti a situace, do kterých se v životě dostanou...
Ehm, ehm.. dovolte mi promluvit. Ti co mě znají ví, že to bude další moudro. Teď nepíšu k článku, ale k postům pod ním. Já bych to všechno tak nehrotil.. Padlo tam něco o tom, jak se chováme atak.. a násilné změny. Hele, ať se každý mění jak chce. Kde je psáno, že tohle je dobré a tamto špatné a hlavně kdo má právo, něco takového říkat?..
A když se bude někdo trochu přetvářet aby se zalíbil? Aby trochu zapadl?.. Je to špatné? JE to špatné, když se přizpůsobí, než aby měl vlastní svět, který nikdo jiný nemá?.. Přece nebudu bovovat s mlýny..
Vydržte.. dojdu si pro pití.
...
Jsem zpět.
Heleďte, já třeba teď, při psaní tohoto postu poslouchám Ewu Farnou. Je to šílený, ty texty jsou šílený atd.. A poslouchám to .. No a co? A neřešim to. Některé pisně jsou zajímavé.. (třeba ta z toho debilního "seriálu" na primě). Ale nepůjdu na ulici a nebudu si to prozpěvovat. Bylo by to divné.. Jde taky trošku i o respekt, nebo o tom, co si o vás lidé pomyslí. Před kámoši, kámoškami, doma, v soukromí, bych udělal cokoli, protože vím, že mě znají a ví, že to třeba i nemyslim vážně. (viz. článek Jsem divný podivín) Byl bych blázen, kdybych tak, jak se chovám u přátel, se choval i u "cizých", to by nešlo, musim alespoň částečně přispůsobit.
A ještě něco k tomu hodně diskutovanému "měnění". Proč by se člověk neměl měnit, kde je psáno, že nemůže? A proč by zůstával pořád stejný. Vždyť se měníme v závisloti na zkušenostech, na lidech, které potkáme a které nás ovlivní. Mění se všichni a ať chtějí nebo nechtějí. A když se chce někdo násilně změnit? Ježiš proč ne? Když to podle něj bude k lepšímu, bude se mu žít lépe a bude oblíben (což je relativní pojem)...
A už dost filosofování. Vykašlete se na změny a ostatní věci.. všechno je jen chemie a mi si máme přeci užívat ne?!..
A všichni buďte Bombastic!!!!
Čááo bambinos
Supr, s tímhle souhlasím. A obdivuju, že někdo tuhle diskuzi evidentně dočetl až do konce :)
Okomentovat
<< Home