Jeden na přání

U předminulého článku bylo vyjádřeno přání, abych napsal něco slov o PP1 a PP2, jak byly tyto osoby nesprávně nazvány. Dle mnou stanoveného názvosloví by to byli spíše PK1 a PK2 (PK- Pepuv kamarád), ale nic vezlém, myšleno to bylo správně.
Nuže, co tedy říct o přátelích. Myslím, že něco málo jsem už nastínil v září v článku "Zase já". Někdo má možná na přátelství zcela odlišný pohled, ale to není tématem tohoto článku. Jak už jsem kdysi napsal, přátelé jsou to nejcenější co můžeme mít. Já jsem rád, že nějaké mám a doufám že i oni jsou rádi, že mě mají. Nevím, co víc bych napsal. Ne, že bych neměl co napsat, ale myslím si že ti co mě znají asi vědí , co k nim cítím a těm, kteří mě neznají to v zásadě může být úplně jedno. Tím končím......... Sbohem a šáteček.


PS: Vím, že bych asi se svými přáteli měl víc mluvit o tom, co k nim cítím, ale zase si říkám, proč mluvit, když si mylím, že vím, co oni vědí ( to mi připomíná článek z 21. srpna) . Hezký den