Není škoda koupit si Škodu !!!!

Dobrý den, moji čtánáři, čtenářky a třenářčata. Nes jsem se rozhodl, že se s vámi podělím o nápínavé zážitky z údržby mého badmobilu.
Den první - sobota. Je právě devět hodin, v mých útrobách se právě ztrácejí poslední doušky ranní kávy a já se pomalu chystám s klíčky v ruce nastartovat svoji Škodu 105L poháněnou řadovým čtyřválcovým karburačním motorem o obsahu 1046 kubických centimetrů a výkonu 33,1 KW. Nebojte nechystám se jet nějakou velkou cenu, nebo snad mistroství světa. Jedu jen do garáže, abych zase jednou dopřál svému vozidlu nějakou tu péči. Na programu dne je přetěsnění motoru, ze kterého neustále uniká olej, takže se pod motorem dělá ona neekologická loužička, kteriou můžete vidět pod většinou strojů stejné značky a stejného data výroby. Všechno jde poměrně dobře a kolem pů třetí už je únikům oleje zamezeno a já odcházím domu s dobrým pocitem.
Den druhý - něděle.
Scénář se opakuje. Opět dopijím kávu a tetokráte pěšky míří do svého improvizovaného servisního střediska. Dnes je nutné provést výměnu a seřízení karburátoru. Nový karburátor jsem měl už dávno připraven a tak nezbývalo než se půstit do výměny. Technické detaily tohoto nesmírně složitého úkonu vypustím a přejdu hned k prvnímu pokusu o nastartování.
Karburátor je naistalován a seřízen do základní polohy. Šroubovák odkládám na stul a šmátrám svojí špinavou rukou v kapse a hledám klíčky. Usedám za volant. Vzduch ne přímo přesycen napětím ( nebo jsou to možná vypary z ředidel a technického bezínu) . Otáčím klíčkem do polohy I. Kontrolky svítí dle očekávání. Otáčím klíčkem do polohy II. Zezadu se ozývá rachot ( ano škodovka má motor vzadu). Motor naskočil a to bez sytiče ( pro majitele moderních vozů - sytič je taková věc, která pomáhá škodovkám nastartovat především v nižších teplotách ). Dlouho se však netočí. Neudržel otáčky, protože motor je studený a karburátor je seřízen do základí polohy pro seřizování ( to není zrovna ideální). Zapínám tedy sytič a tiše se modlím. Se sytičem je všechno jinak. Motor se rozběhl a pomalu se zahřívá. Při dosažení 80° C přichází čas seřizovat. Vytahuji z kapsy šroubovák a upravuji nastavení karburátoru. Výsledný zvuk je nádherný. Motor si spokojeně vrní a já také.
Bylo to opravdu velice napínavé, ale podařilo se. Nebojte se toto nebyl určitě poslední opravárenský článek. Další nezbytné opravy mě ještě čekají takže se můj blog určitě nebude prázdným a spustlýám místem bez článků, jako tomu bylo několik posledních týdnů. S tímto příslibem se s vámi loučím a doufám, že budete poračovat se sledování mého motoristického magazínu.

PS : Škodovky rulez.