Jo asi sem starej

Dobrého dne přeji vám všem. Dnešní článek nebe ze slíbené série článků na přání, ale bude to zase jedna aktuální reakce.
Vlastně ani nevím pro mi ta krátká poznámka: "Chováš se jako bys byl......já nevim.....starej." ,tak hrozně uvázla v šedé kůře mozkové. Možná je to, proto že jsem o tom přemýšlel i dřív. V poslední době začínám zjišťovat, že se nějak nedokážu bavit. Ne, že bych jenom seděl a koukal do zdi (jako dřív jeden čas), ale že se nedovedu bavit, jako ostatní. Vzpomínám si, že ještě před nějakou dobou mi k zábavě stačilo jen tak se procházet s lidmi, které mám rád a dělat střelěné věci, jako se vypravit ve dvě v noci přes celé město na pumpu, jen abychom si dali bagetu a pozdravili jednoho KMK ( kamaráda mojí kamarádky). Ten večer byl určitě fajn, ale dnes už bych se tím asi tolik nepobavil. Vždycky jsem si říkal, že lidé se mění a bral jsem to, jako fakt, se kterým se nedá nic udělat, ale povím vám, že to není taková sranda, když se začněte měnit vy a navíc si to uvědomujete. Nejdřív jsem si myslel, že je to prostě jenom špatná nálada, nebo prostě jenom nějaký dočasný stav mysli, při kterém není člověk schopen se bavit, ale postupen času začínám poznávat, že to asi bude trvalá a nevratná změna charakteru. Dlouho jsem nezažil večer, kdy se všichni chechtají na celé kolo ( včetně mě) a večer uteče tak rychle, že si vě tři v noci uvědomíte, že už byste asi měli jít spát. Nechci říct, že bych se nudil. Ze společných akcí mám dobrý pocit, takový ten pocit pohody, kterou zažíváte, když jsete pohromadě s lidmi, které máte rádi, ale už to není taková ta eufórie, kterou jsem zažíval kdysi. Zdá se mi, že asi napíšu do Brava a zeptám se, jestli je to normální. Netoužím po šílených půlnočních jízdách městem. Ten sen jsem vyměnil za klidnou jízdu otevřenou krajinou. Děkuji za pozornost a zároveň se omlouvám za krátký rozsah článku.

PS: Díky....................................... Váš Stařík.