BONUS číslo 1

Toto je ukázka průměrné, nudné školní slohové práce z mé dílny. Téma je filozofické a myšlenka zde nastíněná je pouze takový aniglobalizační žvást, ktrý mají učitelé velice v oblibě.

Úvaha na téma Platónova jeskyně

Platón, jeden z nejslavnějších antických filozofů a myslitelů, se snažil pochopit svět a společnost pomocí svých rozhovorů s ostatními vzdělanci. Na základě jednoho takového rozhovoru si lze představit tehdejší chápání světa. Tehdejší názor na svět byl mnohem poetičtější. Platón rozděluje náš svět vlastně na dva, svět idejí a svět ve kterém žijeme my. Ve své debatě přirovnává náš svět k jakémusi stínu či odrazu toho pravého světa- světa idejí. Oba dva světy si vlastně představuje, jako jeskyni, ve které sedí uvázaní lidé a nemohou se kvůli svým poutům dávat nikam jinam než před sebe. Tito lidé jsou takto drženi v jeskyni od velice mladého věku a vůbec nic jiného neznají. Tak Platón chápe náš svět. Dále si pak představuje, že za těmito lidmi je schodiště po kterém chodí jiní lidé a nosí různé předměty. Vězni ale vždy vidí pouze stíny těch ostatních. Je logické, že hru stínů před svýma očima začnou vnímat, jako skutečný svět, ale nemají ani potuchy, že jsou klamáni. Proč se nechali takto oklamat? Odpověď je jednoduchá. Vnímali totiž svět pouze svými smysly a ty jim poskytovaly zcela milný obraz o skutečném dění za jejich zády. Kdyby se přestali soustředit na svém smyslové vněmy asi by zjistili, že to co vidí jsou pouze stíny lidí za nimi.

V souvislosti s dnešním světem, ale chápu tuto debatu i trochu jinak, než jí asi chápali tehdejší lidé nebo možná i sám Platón. Při převedení Platónovi představy na dnešní společnost ji lze pochopit i tak, že obyčejný člověk je uvázán v jeskyni ve svých poutech. Těmi pouty jsou pravděpodobně zvyky, všeobecně přijímané názory, společenské normy, nebo zajeté koleje. Našim vězniteli by pak byli úředníci a lidé s velikou mocí zůstávající a anonymitě. Našima očima by pak tedy byla asi média, které předkládají pokřivený obraz o dění, právě podle toho, jak se to hodí našim věznitelům. Ti nám pomocí pout, které kontrolují a samy vytvářejí poskytují vždy pouze určitý malý pohled na svět na našimi rameny. A co když se někdo z vězňů vysmekne náhodou ze svých pout? Takový člověk je jednoduše umlčen. Ke svým poutům, tentokráte už o dost silnějším, dostane ještě roubík. Je to takové naše malé vězení, které jsme si samy vybudovali. Je ale nutno říci, že je to zcela demokratické vězení, ve kterém jednotliví vězni volí část svých věznitelů.

Takový je můj názor na soudobou společnost. Někdo by možná namítl , že vidím celý náš společenský systém příliš černě, ale stejně tak já mohu říci, že onen dotyčný vidí náš systém příliš růžově, nejlépe třeba skrze televizní obrazovky. Asi nedosahuji ve filozofických polemikách takových kvalit, jako sám Platón, ale já se o to také nesnažím. Jen se snažím podotknout, že vnímat svět skrze to co nám řekne někdo jiný je nesmysl. Proč lidé čekají, až jim zase někdo otočí hlavu „správným směrem“? Možná je to proto , že člověk je tvor od přírody líný a tak se snaží si věci trochu zjednodušit. Nebo možná, protože je líný i přemýšlet a hledat částečky pravdy v obrovském mračnu lží, polopravd a domněnek. Samozřejmě nechci říct, že já vím, jak se věci mají a jak všechno funguje, ale jedno je jisté. Peníze hýbou světem a ten, kdo má peníze si klidně může pořídit pár svých vězňů, který mu budou vydělávat další peníze a tím stupňovat jeho moc. Asi bude lepší, když lidé začnou samy přemýšlet nad problémy. Samy budou bádat a hledat pravdu, aby dosáhly poznání a ne se spoléhat je na to, co jim kdo řekne.