Velká omluva
Musím se opět omluvit všem svým čtenářum (no sou vlastně asi jenom 3). Ti co mají to štěstí a znají mě osobně (trocha samolibosti nikdy neškodí že??) asi vědí co se poslední měsíce dělo. Ti, kteří mě neznají to nevědí a já jim to nepovím. Ne že bych nechtěl, ale vlastně sám nevím co se dělo takže je to spíš o subjektivních pocitech mých známých a přátel.
Když se ohlédnu více do dob minulých, tak zjišťuji, že jsem většinou na těchto řádcích sršel vtipem, nebo jsem aspoň rozebíral nějaký závažný společenský problém. Dnes ale ne. Ne že bych si řekl ne, jako v té reklamě na nejmenovaného provozovatele mobilní sítě. To, že dnes nejsem vtipný a okouzlující ( skorem jako vždy) je způsobeno spíš tím, že jsme jako každý slavný básník dospěl do stádia, kdy svět otevřel onomu básníkovi oči. Pro člověka se sklonem k negativnímu myšlení to může být velice nepříjemné. Já jsem však tak negatvní a sarkastický, že se mě toto skoro nedotklo, neboť si stačí opakovat, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Ale křivdil bych našemu skoro dokonalému světu, kdybych řekl, že poslední měsíce nepřinesli i zábavné a hezké okmažiky pohody......... Tedy abych byl přesnější spíše jen dva okamžiky. Ten první byl na zahájení letošní grilovací sezóny, když jsem se díval na zcela zčernalou oblohu a sledoval všechny ty malé dírečky v nebeské klenbě. Do tváří mě hřál plamen a byl jsem obklopen přáteli. ( v neposlední řadě mě hřála nejen láska mých bližních a prudký oxidační reakce probíhající na polenech v krbu, ale nutno podotknout, že i značná dávka akloholu). Tím druhým okamžikem byl jazzový koncert tady u nás v našem malém táborském divadle. Euforie z tohoto hudebního kusu je zcela nepopsatelná, neboď kdo někdy slyšel jazz naživo ví, že vystihnou takový zážitek slovy nelze.
Tak to byly mé šťastné chvíle od mého posledního příspěvku. Nebylo jich mnoho, ale o to víc si jich cením. To by měl být asi konec dnešního příspěvku. Děkuji všem těm, kteří měli tu trpělivost s mou slovní zásobou, pravopisem a celkovým slohovým laděním mé dnešní práce.
Právo na překlepy vyhrazeno
Když se ohlédnu více do dob minulých, tak zjišťuji, že jsem většinou na těchto řádcích sršel vtipem, nebo jsem aspoň rozebíral nějaký závažný společenský problém. Dnes ale ne. Ne že bych si řekl ne, jako v té reklamě na nejmenovaného provozovatele mobilní sítě. To, že dnes nejsem vtipný a okouzlující ( skorem jako vždy) je způsobeno spíš tím, že jsme jako každý slavný básník dospěl do stádia, kdy svět otevřel onomu básníkovi oči. Pro člověka se sklonem k negativnímu myšlení to může být velice nepříjemné. Já jsem však tak negatvní a sarkastický, že se mě toto skoro nedotklo, neboť si stačí opakovat, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Ale křivdil bych našemu skoro dokonalému světu, kdybych řekl, že poslední měsíce nepřinesli i zábavné a hezké okmažiky pohody......... Tedy abych byl přesnější spíše jen dva okamžiky. Ten první byl na zahájení letošní grilovací sezóny, když jsem se díval na zcela zčernalou oblohu a sledoval všechny ty malé dírečky v nebeské klenbě. Do tváří mě hřál plamen a byl jsem obklopen přáteli. ( v neposlední řadě mě hřála nejen láska mých bližních a prudký oxidační reakce probíhající na polenech v krbu, ale nutno podotknout, že i značná dávka akloholu). Tím druhým okamžikem byl jazzový koncert tady u nás v našem malém táborském divadle. Euforie z tohoto hudebního kusu je zcela nepopsatelná, neboď kdo někdy slyšel jazz naživo ví, že vystihnou takový zážitek slovy nelze.
Tak to byly mé šťastné chvíle od mého posledního příspěvku. Nebylo jich mnoho, ale o to víc si jich cením. To by měl být asi konec dnešního příspěvku. Děkuji všem těm, kteří měli tu trpělivost s mou slovní zásobou, pravopisem a celkovým slohovým laděním mé dnešní práce.
Právo na překlepy vyhrazeno
posted by BrokenAngel at 8:06 odp.
0 Comments:
Okomentovat
<< Home