A další je v trapu

Nenechte se zmást tím zdánlivě pesimistickým nadpisem. Dnes bych rád připoměl, že už je tomu skoro rok, co jsem si z nějakého nepochpitelného důvodu založil tento blog. Původně jsem tento projekt bral poněkud s rezervou, protože jsem zastával názor, že člověk se nemusí dělit o své každodenní zážitky s několika miliardami lidí, kteří používají internet. Postupem času jsem zdá se přišel tomuto způsobu vyjadřováni na chuť. Když jsem se snažil vymyslet název tohoto blogu, věděl jsem , že to musí být něco originálního, něco co by lidi zaujalo. Pak to najednou přišlo, jako blesk z čistého nebe. My own prison. Tato tři slova se mi vlice zalíbila. Zdálo se, že v sobě mají něco magického, něco by snad mohlo vypovídat něco o jeho tvůrci. Dnes jsem si jen tak z dlouhé chvíle přečetl vše, co jsem kdy na tuto stránku napsal a došlo mi, že tímto blogem jsem ani v jednom případě ( snad jedině v článku Fuck the system) nepsal o světě, který náme všichni společný, o realitě, ale o svém vlastním světě. O jakém si vlastním vězení. Je to, jako by každý z nás obýval jeden společný rozměr svým tělem, ale jeho duše, mysl (každý si své pravé já nazvěte, jak chcete) byla jakoby fázově posunutá, přesně tak, jak to vysvětlije teorie sjednocení. Nevím, jestli je těchto rozměrů právě jedenáct, ale myslím, že je něco mezi nebem a zemí, čemu tak docela nerozumíme. Někdo říká, že je to bůh, někdo zase, že UFO a někdo , že je to Elvis. Inu kdo ví ( budu se muset zeptat Budhy až s nim budu zase mluvit). Protože nevím co dál říct mlčím. Užívejte si ten náš mizernej svět ( je to asi taková beta demo verze nebe. Sem tam něco nefunguje jak má .......... vobčas si člověk stěžuje na vořezaný uživatelský práva, ale co by ste chtěli .............sme testeři a navíc sme to dostali zadarmo.)
P.S. : Neřátel se nelekejte, na pravopis nehleďte!