Ahoj, zase jednou po krátkém čase. Musím říct, že v poslední době jsme byl dost unavený. Myslel jsme, že určitý přiměřený odpočinek snad uvolní moje fyzické i psychické napětí. Tělo už mě sice nebolí, ale stres je tu pořád. Když se podívám dopředu, vidím jenom hromadu poviností ( učení spojené s posledním ročníkem na našem ústavu, maturita, zkoušky na vysokou do toho ještě práce aby byla i nějaká ta koruna) prostě je předemnou mnoho důležitých rozhodnutí. Jejich váhu si začínám uvědomovat až teď, když jsou už tak blízko. Cítím, že tento rok (školní) asi dost změní můj život. Od těchto dní se budou odvíjet další dny a je jenom na mě jestli to budou dny s nějakou úrovní nebo jestli budu čekat na reparát a zatím si hledat místo metaře nebo hlídače na parkovišti. Potom je tu velký otazní v podobě vysoké školy. Stále ještě nevím jakým směrem by se můj profesionální život měl ubírat. Nejhorší na tom všem je, že moje podvědomí mi říká, že to nějak musí dopadnout, a když ne dobře tak špatně to dopadne určitě. To je tak strašně ignorantská a hloupá myšlenka, že se za to až stydím. Protože spoléhat se na to, že to "nějak dopadne" je jako zavírat oči před rozjetým vlakem. Z toho co přijde mám dost strach. Chtělo by to prostě nějaký relax, něco, co by mě odvedlo od těch starostí o mojí budoucnost a hlavně mě neposílalo zpět do minulosti, protože ta je dost bolestná. Náhodný čtenář, který jen tak přijde na tento web si musí myslet, že si stále na něco stěžuju. Asi je to tak, nebo je to prostě jenom tím, že těch opravdu hezkých chvilek bylo za poslední roky pomálu, některé si netroufám napsat na veřejný web a některé jsem někde trávil sám. Někde mi sice bylo dobře, ale stále ještě něco málo chybělo k dokonalosti. Dál už nevím co napsat. Snad jenom, že jsem unavený, nepřítomný a apatický.
PS: PS mě taky nenapadá......... snad jenom dík všem co ste kolem mě