Ještě já

Ani vám nevím proč, ale nějak mě to psaní začíná bavit. Asi je to tím, že v posledních dnech nějak nění jiný způsob, jak bych se jinak vykecal. Nebo si je to také možná tim, že mě zajímá co mi odepíšete na moje článečky. Každá reakce je milá a každá pochvala nebo i návrh na změnu určite zahřeje u srdce. Člověk má pak pocit, že ho někdo poslouchá a že mu někdo rozumí, nebo se aspoň snaží rozumět.
Dnes bych chtěl reagovat na jeden komentář který jsem si přečetl dnes u jednoho svého článku (článek Snad bude líp). V tom článku píšu o vzpomínkách a o tom, jak je sebezničující, když si představujete, jaké by to bylo, kdych něco udělal jinak. Ono vlastně na představách samotných není nic špatného, když si představujete realitu, tak jak se nestala tak to nebolí, ale o to horší je pak takové to probuzení do reality. Je to, jako když máte krásný sen a najednou se probudíte a za každou cenu chcete ještě usnout, aby jste si ten sen mohli dosnít. S představami je to podobné. Věšinou navazují na nějaký osudový okamžik, nebo moc hezký pocit v určitém momentě. Pro podrobnější vysvětení asi budu zase muset zaměstnat našeho figuranta Průměrného Pepu. Tak tedy přejděme k modelové situaci. Vezměme si například teplý červencový večer někde v přirodě u ohně s partou kamarádů. Mezi kamarády je i Pepova Hezká Kamarádka ( dále jen PHK). Tak že, PP a PHK sedí vedle sebe před ohníčkem na dece. Oheň jim příjemně rozehřívá tváře a v tom okamžiku se čas jakoby zpomalý, všechny zvuky se jakoby ztlumí a odsunou do pozadí, je slyšet jen tlumený opraskot ohně a v této chvíli se na sebe PP a PHK otočí a dlouze se zadívají jeden druhému do očí. V německém romantickém filmu by se ti dva začali zuřivě líbat a pak by se za několik chvilek asi vypařili do stanu atd. , ale tady nejsem v romantickém filmu a už vůbec ne v Německu, tady je jenom čas, prostor a My own prison. Takže se jeden druhému zadívají dlouze do očí. Náhle je v tom zpomaleném čase a ztlumeném zvuku takové napětí, že už by se nedalo ani ukrojit ( jedině snad noži s diamantovým ostřím z teleshopingu). PP je do své HK úplný blázen a říká si, že teď by byl ten pravý čas na dlouhý sladký polibek, ale zároveň mu také jedna jeho část říká, že tím by mohlo navždy skončit jejich přátelství, nebo že ten pohled třeba PHK ani tak nemyslí, třeba se tak kouká jen tak ze srandy. V této krátké chvilce, která by nevydala ani na mrknutí oka se pepovím mozkem prožene tolik možných scénařů nejbližší budoucnosti, co by nedokázal vypočítat ani superpočítač IBM a Japonsku. Nakonec , když je vše vypočítáno a PP ještě chvíli sleduje PHK a vychutnává si ten pocit. Najednou ta krásná chvíle skončí a on jen tak odvrátí svůj pohled. Nikdo už se nikdy nedozví, jestli chtěl PHK PP opravdu políbit, nebo jestli si chtěla PP jen dlouze prohlédnout. Jedno je ale jasné. Když PP přijede zase domu a zjistí, že je zase sám, začne mu hlavou vrtat, co by se stalo, kdyby se vykašlal na následky svého jednání, přestal přemýšlet o tom co bude a jednal tenkrát trochu impulsivně a PHK opravdu políbil. Pak za osamělého podzimního večera se mu do hlavy vloudí myšlenka, jaké by to asi bylo, začne si pak ty společně prožité chvíle vybavovat a mučení je nasvěte.
V americkém filmu by teď následovala taková ta věta, že tento příběh je smyšlený a podobnost se skutečnými událostmi, nebo postavami je čistě náhodná a neúmyslná. Já to udělám úplně stejně. Někdy budu muset poslat našeho figuranta na dovolenou, aby z něj nakonec nebyl neurotik. Někomu možná přijde pepuv příběh nereálný, někomu příjde možná až moc reálný. Já chci jenom říci, že dokud má člověk nějako naději, má sílu jít dál, ale zároveň taky naděje může živit jeho minulost a jeho srdcervoucí vzpomínky. Takže naděje je dobrá věc, ale záleží na tom jakou má člověk naději, nebo možná spíš na tom, k čemu tu naději využije.
Doufám, že se vám po přečtení tohoto článku ulevilo tak, jako mě po jeho napsání. Taky doufám, že se vám bude líbit, a že zase budu moct číst vaše reakce.

PS: Omlouvám se vám všem moc za překlepy, které jsem určitě udělal a taktéž za pravopis, který jsem určitě pošpinil svým projevem. A zcela na závěr přeji dobrou noc, den či jakoukoliv denní dobu. Budeme se na vás s PP a PHK moc těšit i v dalším článku.