Být, či nebýt, nebo to nechat plavat........toť otázka

Dobrý večer, jak už asi některým z vás došlo, tak se tento článek bude týkat mého předchozího článku, kde jsem psal o nutnosti volit. Myslel jsem si, že budu nucen volit, protože se mi naskytla příležitost. Naskytla se mi možnost udělat něco, co jsem chtěl udělat velice dávno a tenkrát jsem po tom doopravdy toužil, a tak, když se mi naskytla příležitost, tak jsem jí chtěl okamžitě využít, ale to jsem se ještě neměl čas zamyslet. Ještě tu noc, co jsem minulý článek dopsal jsem dospěl k tomu, že ty časy jsou už poměrně dlouho pryč a ta touha udělat to, co jsem chtěl je už taky někde jinde. Ne snad, že by úplně zmizela, ale jako všechno, časem vyprchala, nebo vyčpěla. Je to zvláštní, ale připomíná mi to situace, když si chcete něco koupit, ale zrovna nemáte peníze, ale když ty peníze za nějaký čas seženete, tak si tu určitou věc stejně nekoupíte, protože si to buď za tu dobu rozmyslíte, nebo si najdete něco lepšího za co utratit své peníze. Vztaženo na takto materialistický příklad se zdá, že jsem cynický a snad je to i pravda. Kéž bych byl cynik a nejlépe, kdybych ani nic necítil. Rád bych podotkl, že vždy existuje i třetí možnost, nevolit a nechat rozhodnutí na osudu. Sice si asi řeknete, že je to zbabělé, ale rozhodně to nejméně ublíží a nemusíte žít s tím, že jste něco zkazili. Jedno trochu kontroverzní moudro říká, že kdo nic nedělá, nic nezkazí a to je pravda. Sice nic nedokáže, ale taky nic nezkazí. Děkuji za pozornost a na závěr vám ještě posílám písničku, která vám hezky dokreslí atmosféru tohoto článku.