Studio Praha

Nazdar, hlásí se vám opět studio Praha. Hned na úvod jedna dobrá rada: Nikdy neposlouchejte písničky od Damiena Ricee při pohledu na všechna ta světla noční Prahy, navíc ještě za deště a s melancholickou náladou.
Kdybyste to viděli, vyvolalo by to ve vás jistě stejně silné pocity a vzpomínky a pocity, jako ve mně. I když se tu nemám úplně špatně, protože mi přišla jistá pomoc od rodiny a i když mi podle přednášky ze sociálně kulturní ekonomie nechybí nic klíčového, stále si mi zdá, jako bych něco ze sebe ztratil. Zůstávají mi ale vzpomínky na vánoce, narozeniny a i zdánlivě bezdůvodné sešlosti s přáteli.
Zároveň se mi ale zdá, že jsem i něco velice hodnotného získal. Už první dny na vysoké jsou velká zkušenost. Nikdo za vás nic neudělá, nikdo vám nic nepřipomene a všechno je prostě na vás. Tím se liší vysoká od střední. Když jsem poslouchal přednášku z úvodu do filozofie, tak jsem navíc zjistil, že člověk, který chce úspěšně zvládnout vysokou školu humanitního směru musí trochu proklestit své názory na svět a všechno , co si myslel, že ví se musí naučit znova. Dnešek (tj. 20.10) se mi také vryje do paměti, jako den, kdy jsem poznal prvního ze svých kolegu spolužáku, pokud vůbec lze použít tento výraz. Myslím tím opravdu poznal, jméno, zájmy, to jak člověk poznává lidi, o kterých ví, že mu budou blízcí.