Moje stará slohovka.A mimochodem znáte své sousedy??

Můj soused:

Můj soused je asi nejzajímavější člověk, kterého znám.Nebo spíš moc neznám.Bydlí vedle nás v osmém patře a má celkem malý byt.Viděl jsem ho vlastně jenom párkrát a skoro jsem s ním ani nemluvil, presto mám pocit, že o něm vím všechno.

Každé ráno vstává před půl sedmou a zapne televizi.pochybuji, že ji poslouchá, protože jde kolem ní a nikdy neutrousí ani poznámku, nezasměje se vtipu, ani pohledem nepřejede po obrazovce.Je to takový jeho raní rituál.Pak si jde uvařit kávu.Napustí vodu do nerezové konvice a do hrnku nasype nejdříve jednu a pak ještě půl lžičky kávy.Jeho druhé Já mu totiž každé ráno povídá: „ Jenom si ten život pořádně okořeň“.S trochou nejistoty nechá do hrnku dopadnou poslední zrnko kávy a přitom si říká: „ Ten kofein tě jednou zabije".Ještě než se mu dovaří voda, jde do koupelny.Tam většinou utrousí nějakou sarkastickou poznámku ke svému obličeji, který se matně odráží ve špinavém zrcadle.Bleskově si vyčistí zuby.Za pomoci hřebenu si na hlavě vykouzlí něco jako účes.Pak opatrně vytáhne svůj drahý holicí strojek značky Braun, který dostal minulý rok k Vánocům od své matky, krátce potom zemřela.Někdy si dokonce s tím strojkem povídá, jako by to byla ona.Pak zase uloží svůj strojek do nabíjecího stojanu.Jako každé ráno, uslyší z kuchyně pískání, to už se mu vaří voda.Pak se pokaždé rozhoduje jestli si mát do kávy cukr a mléko.Nakonec si řekne: „Dáš si ho bez mléka a cukru, aby bylo hořký a černý jako sám život“.

Pak otevře chlebník a zjistí, že si zase včera ve spěchu zapomněl koupit pečivo.Marně otevře lednici, marně hledá něco k snědku, ale pak si řekne, že vlastně ani nemá hlad, zabouchne ji a usedne ke kávě.Je to kvalitní káva.Její pronikavá vůně se šíří po celém bytě.Otevře okno,ale jen trochu.Možná proto, aby se o tu skvělou vůni podělil také s ostatními.

Je právě sedm hodin.Právě dopil svojí kávu.Hrnek nechá stát na stole s tím, že ho umyje, až se vrátí.Jde se obléct, jelikož doteď chodil po bytě jen ve spodním prádle.Otevře skříň. Vezme si jednu z několika bílých košil.Všechny jsou úplně stejné.Potom si vezme černé kalhoty, kravatu, kterou má uvázanou už několik let, pak si vezme sako a úplně naposled černé ponožky.Nandá si do kufříku, od kolegů z práce, dokumenty, na kterých včera pracoval. Popadne mobil a nedbale ho „vrazí“ do náprsní kapsy, jako by ho nenáviděl.Nemá ho rád, protože mu zvoní jen kvůli práci.

Pak vyjde z domu, z výklenku vystrčí nejdříve ruku, aby se přesvědčil, že neprší. Podívá se na zamračenou obloho a docupitá ve vyleštěných botách k autu. Zasune CD do svého drahého autorádia a celou cestu poslouchá svojí oblíbenou hudbu.Jede sportovní jízdou. Ignoruje chodce, kteří čekají na přechodech. Pokaždé, když na semaforu naskočí oranžová, ještě přidá, aby nemusel čekat.Přijede k bance.Vystoupí, zamkne, naposledy se podívá do zpětného zrcátka, jestli je upravený a spěchá do práce.Tam celých osm hodin sedí v kanceláři, za nemalý plat. Občas pošle svojí sekretářku pro kafe a mezitím skočí do cukrárny naproti přes ulici pro zákusky.Chce se totiž své sekretářce takto zavděčit. Už dlouho jí totiž tajně miluje.Dlouho se jí už snaží pozvat na rande, ale neví, jak na to, protože v přítomnosti krásných žen nemá vůbec žádné sebevědomí. Občas si vymyslí obchodní jednání, aby jí mohl vzít s sebou do restaurace.Klient pak samozřejmě nepřijde a oni sedí v restauraci, pijí kávu a mluví a obyčejných věcech. Jednou už se skoro odhodlal vyjádřit svoje city, ale nakonec ho jeho sarkastické Já odbylo větou: „ Copak by ses jí mohl líbit? Vždyť je tu stejně jen z povinnosti.

Po práci jede vždy hned domů. Odemkne, zuje si boty, aniž by je rozvázal.Kufřík pohodí vedle počítače a uvaří si kávu. Zapne počítač a pustí si CD nějaké ze svých oblíbených kapel. Z jeho drahé reprosoustavy zaznívají nejrůznější hudební styly, ale nikdy si nepustí nic tanečního, protože si říká, že stejně tančit neumí a tak nemá cenu takovou hudbu poslouchat. Jen rychle „přesurfuje“ po svých oblíbených stránkách. Občas si přečte nějaký ten článek, ale nakonec stejně jen sedí, poslouchá a pije kávu.Někdy si také otevře lahvové pivo.Do hospody ani baru nechodí, protože tam nikoho nezná.Jindy má zase tak trochu deprese a to většinou píše.Nepíše moc česky, ale anglicky, čeština mu totiž připadá otřepaná , a co více říct v jazyce ve kterém už bylo všechno řečeno. Vždy když píše, dokáže napsat vždy jen pár veršů a pak ho to přestane bavit. Občas ho pár veršů napadne i v práci a to hned sahá po tužce a papíru. Na konci každého dne se jde podívat na zprávy, aby neztratil přehled o aktuálním dění. Pozdě večer si pak ještě dá něco malého k jídlu a pak jde spát.

Předtím, než usne, někdy přemýšlí, jaké by to bylo kdyby byl někdo jiný. Stejně se pokaždé ve své polemice dobere k tomu, že jeho život není tak špatný, a že by mohl být ještě mnohem horší. Pak usíná. Znáte lidi kolem sebe??